přídú k tomu, ješto jim nebude libo; neb jsú nepevné jich cěsty, jakož die žaltář: Znepevněly jsú cěsty jeho, vzdvižen jest súd s očí jeho. Jako by řekl: Proto ež člověk neobmyslé súdu božieho, tak chodí po těch nepevných svých cěstách. Ale milosrdný Hospodin nechtě člověčiemu zahynutí, napomíná, nemlčí, ež příde súdit, zdali by sě s pomocí jeho opravil člověk a dobrým užitečným své svědomie popsal, aby mohl v něm útěchu jmieti. A ještě i znamenie ukazuje před tiem dnem hrozným, jakož i žaltář praví: Dal s’ znamenie těm, ješto sě bojie, aby utekli před zástřelem. A tak vzem příčinu dnešním čtením, chciť o tom dni hrozném pojmieti řeči.
Pán Hospodin maje péči o svých, aby s tiemto světem nezahynuli, netolik sliby táhne je k sobě, ale také i hrózami, ješto mají svět potkati, chce je vzhroziti, aby sě světa nedrželi. A tak skrze své proroky, ješto světě živi byli a mnoho toho prorokovali, ješto j’ již vyšlo tak, ež i tomu, ješto má přijíti ještě podlé jich proročstvie, věříme lépe, zevil jest den hrozný, den súdný, a předpověděl, kak v ten den učiní hroznú pomstu nade všemi, ktož naň netbali, mluvě skrze proroky v podobenství, kak své líté střely zapojí v jich krvi svú silnú rukú, a ež chvála božie porazí ty, ktož jsú tělesně živi. Pro něž die svatý Pavel: Budete li podlé těla živi, zemřete. A tak v Písmě nazván jest ten den den boží, den hrozný, den veliký, den hněvu, den súzenie, den hubenstvie, den mrákoty a vichru a hrozného […]text doplněný editorem, den velmě hořký, když sě hne nebe i země. K těm hrozného dne toho jmenóm, a ješto jest i viece ještě, die svatý Řehoř: Znamenajte hořkosti dne toho, ješto jej Písmo tolik hořkými menuje jmeny! Toho dne tak hořkého, tak ukrutného strachovali jsú sě svatí lidé od stara dávna. Pravieše Job: I co učiním, když Hospodin k súdu vstane? Když otieže, co odpoviem? A die opět: I kto mi to dá, aby v dolejších krajinách obránil mě a skryl mě, až by i přešel hněv tvój? A svatý Jeronym
