přinesem světlo bázni božie, spatřiec múdrost boží, přinesem světlo spravedlnosti, sezřiec velikú boží dobrotu, přinesem světlo milosti. Moc vzbudí, přežesiec lénie, múdrost osvietí temné, dobrota roznietí k milosti zstydlé. Byť to nebyl život velmě užitečný, nebylť by Kristus pochválil jeho v svaté Maří Mandaléně řka: Najlepší jest stranu volila, ješto nebude od nie odjata. A to j’ ta najlepšie strana, uprázdniec sě od světských péčí a upokojiec i uzřéti, kak jest pochotný Hospodin. Neb to pochotné pravdy spatřovánie zde sě počíná a v budúciem životu věčně sě koná. Skrze to zučen bude člověk, v spravedlnosti posilu vezme, aby trpěl, když ho co potká, a aby i činil to, což má činiti. A tak bude člověk dokonán v chvále. A zdali to nenie užitečné, když v tom pokojném spatřování duch člověčí bude vzdvižen nad všecky věci a bude sě kochati v Hospodinu? Jistě málo toho zakusiti užitečnějie jest, než v jiném velím viece pracovati. Neb jakož die Hugo: Když bude mysl v ten klášter přijata, jen to, co j’ nebeských věcí, mysliti bude, pokryje sě rozbrojného hluku tohoto světa, v Boze jmajíc svú útěchu, čte v knihách života, miesto mlčenie klášterského pokoj drží v kóře mnohých šlechetností, hlédá k jiným svatým přirovnánie. Ale mysl neprázdná s prací jinú mievá přiekazu a zhrubievá, ež zde nedocházie takového utěšenie, kakžkoli, když pro Bóh kto pracije a v milosti ku potřebě, zkusí, co j’ ta útěcha u věčné odplatě. Ale zde, ktož sě přidrží zemských věcí, jakož die Origenes, to, co j’ v nich skryto, nalezne: hořkost a nechut a mnohé zámutky.
Druhé běch řekl, kak sě jest k tomu spatrnému životu připraviti, ež bych také chtěl dotknúti toho, ktož by chtěl v tom jmieti prospěch a útěchu. Mnohého j’ potřebie k tomu, ale nechť to sberu jen ve tři věci, aby držimějie v paměti bylo: najprv jest třeba, aby mysl svobodna byla; druhé, aby najprv v dobrém životu a v dobrých
