neposlušní, nevděční, neduchovní, lakomí, smilní, s hřiechy šeřednými, nestydatí, bezduší, utrhači, zrádce, oslepení, viece rozkoší hlédajíc než Boha; ukazujíc sě, by Bohu slúžili, by šlechetni byli, ano vše jinak; mniec, by jen to byla služba božie, co j’ jich užitek. Aj, čímť lidé zavinie, ež tolik zlého příde na svět! Neb, jakož praví svatý Řehoř, ve všem hýříme, ve všem budem trpěti. To, ješto j’ nám Bóh dal ku potřebě, k hřiechu jsme a v přielišnost obrátili, a což my k hřiechu obracijem, to moc spravedlivá božie obrátí nám v pokutu všecko. Toť jest jisté, kdyžť sě doplní zlost lidská, takéť sě doplní bieda lidská. Tak kdys bieše řekl Hospodin: Ještě j’ sě nedoplnila zlost kananejských; a pak, když sě jich zlost doplnila, zahladil je. A zdali ob velikú stranu zlost sě v lidech nerozmáhá? Mnoho j’ toho, jakož pravieše svatý Pavel, ež tací lidé nastanú ku posledním časóm. A protož počátek zlého, veliké země třesenie, za mne již bylo, a od toho miesta viec morové večas tamto a večas tamto, a dřéve toho tak nebývalo často. Hleď na moc římskú, zdali od Římu neodstúpá? Mušiť řéci, jakož praví svatý Řehoř: Ež jest mnohé tak vyšlo, jako j’ bylo prorokováno, činí nám jistost, ež také i jiné příde.
A když pravil Kristus o súdném dni a tato znamenie před ním byl pověděl i zbořenie jeruzalemské – a to se jest také stalo –, bieše řekl i apoštolóm, aby sě sami opatřili, ež mají i oni prvé pro jmě jeho trpěti a zemřieti. Protož snad i my zemřem, než súdný den příde a ta hrozná znamenie před ním. Přijměmž to od Krista slovo, jako by nám řekl: Vizte sě sami, točíš: zahyneť svět, vezmeť konec; a budúť prvé hrozné věci, a takť sejde. I každý vás umře a to prvý jeho súdný den bude. A s tiem, jakž bude hoden, bude schován k súdnému dni posledniemu. A bývajíť znamenie i před tiem prvním dnem súdným, točíš před smrtí. Vídáme, ale netbáme. Byv mlád člověk, zdráv, krásen, silen, i
