pravieše: Leč piem, leč jiem, leč cožkoli jiného činím, vzdy v mú uší vzní ta trúba. Vstaňte mrtví, poďte k súdu! A zdali i prvého súdu dne své smrti každému nemá býti čakati hrozno? Á, kakť jest i to potřebné obmysliti, když pójdeme s tohoto světa, když smrt zboří tělo, kde bude schována duše k onomu súdu, v túzě li a v hoři jako vězeň, ješto čeká odsúzenie, čili aby byla těžkým ohněm dočištěna, čili v útěše jako milá. Protož abychom sě k tomu neobmeškali připrávěti, ten den předpověděl nám proroky svými a i sám mluvil o tom dni súdném a o znameních, ješto mají prvé býti. A řekl o tom mluvě: Nebe i země mine, ale slova má neminú, točíš: postava tato země mine a běh nebes, ale má slova tak budú, jakož sem řekl, naplněna.
Jižť chci o těch znameních řéci něco, ješto mají prvé býti, z nichž něterá praví dnešnie čtenie a druhá čtenie svatého Matěje ukazují. A tak die Kristus: Budú znamenie v slunci a v měsieci a v hvězdách a veliké súženie bude na zemi lidem, u velikém jeku bude slitie moře. Pak jinde Písmo die, ež slunce bude črno jako pytel a měsiec v krev sě obrátí, a hvězdy padati budú na zemi. Jest li tomu v příkladniem podobenství rozuměti, tehdy móžem sluncem stolici duchovnie moci znamenati neb rozuměti a měsiecem světského meče stolici a hvězdami jiné znamenité v kostele. O tom li slunci a o měsieci a o těch li hvězdách mluví Písmo, já nevědě, zdali ty nedadie svého světla, zdali zřiedlní znamenití jako hvězdy vypadati budú od duchovenstvie k milosti zemské. By tělesně hvězdy na zemi padaly z nebe, neumiem tomu rozuměti, leč by to mienilo Písmo, ež, jakož vídáme pořiedku někdy, ješto cos, jako by hvězda upadla, tak poletí; to snad přede dnem súdným bude toho bývati mnoho a někak hrozně. Pakli to zamračenie slunce a měsiece, když již po všem najposlé příde Kristus na súd v své slavnosti […]text doplněný editorem, i potuchne slunce proti větší jasnosti jeho, jako když slunce vzejde,
