pána našeho Jezukrista, jenž kralije s Otcem i s Duchem svatým věčný Bóh jeden. Amen.
U Veliký pátek řěč tato. Amen.
Ke vzbuzení náboženstvie chci vám dnes i sobě ty knížky čísti, ješto slovú Ostnec milosti. Neb těmi řečmi svatý Bernart pobádal k milosti srdce svého i jiných také, vzpomínaje k nám velikú boží milost, že j’ pro ny ráčil člověkem býti a inhed z dětinu trpěti počal, až i smrt pak trpěl v plném již věku a za naše hřiechy byl obětí na svatém kříži. I psal jest všicku řěč tuto svatý Bernart řka:
Klanieme sě tobě, králi izrahelský, světlosti lidská, kniežě nad králi zemskými, pane andělských zástupóv, moci všemohúcieho Boha přěsilná. Klanieme sě tobě, drahá mzdo našeho vykúpenie, oběti pokojná, ješto s’ sama sladkostí své vóně neslýchané Otce, jenž na výsosti přebývá, aby vzhlédl na poníže věcí, naklonila a synóm, ješto u božiem hněvu přebýváchu, milostiva s’ navrátila. Tvé milosrdie, Hospodine, kážem; tvé sladkosti pamět obložně mluvíme; tobě, Jezukriste, obět chvály vzdáváme pro velikú tvú dobrotu, ješto s’ ji ukázal nám, sěmeni zlému a synóm hřiešným a zatraceným.
Neb když biechom protivníci tvoji, Hospodine, a stará smrt nad vším člověčstvím nepravé panstvo ukazováše, jížto všecko siemě Adamovo pro první hřiech bieše poddáno, vzpomenul jsi na své ščedré milorsdie a shlédl jsi s vysokého svého přiebytka na údolé toto plné pláče a hubenstvie. Viděl si súženie lidu svého, a jsa svého milosrdie dotčen sladkostí vnitř sám v sobě, přičinil jsi mysliti o nás myšlenie pokoje a vykúpenie. A zajisté jsa Syn boží, Bóh pravý, s Bohem Otcem a s svatým Duchem věčný a téhož božstvie, v světlosti přebývaje v nedochodnéj, nejměl jsi mrzkosti v tento v náš
