sě opět hřiechu! Pomni, pomni: ten, ješto j’ tě v svém vykúpil milosrdí, bude tě súditi v své spravedlnosti! Nynieť se j’ v štědrosti své veliké ukázal milosti, aby nás zvedl svým příkladem, svým učením, abychom ostanúc všie zlosti a světských žádostí, střiezvě, opatrně a spravedlivě živi byli v tomto světu, plni jsúc šlechetné milosti, čakajíc blažené naděje. A potomť pak příde, aby každému to dal, jehož jest kto zaslúžil činy svými. Prosmež Boha, by nám pomohl, abychom v království jeho věčné radosti zaslúžili! Amen.
Řeč Lva papeže o hodu tomto dóstojném.
Velikost tohoto účinku božieho vycházie nad moc vymluvenie člověčieho a velmě jest převýšena; a z toho pochodí nesnadnost mluviti o tom, odňovadž jest nám příčina nemlčeti. Neb v Jezu Kristu, Synu božiem, netolik k božskému jeho přirození chýlí sě to, ale také i k člověčiemu, ješto j’ řekl prorok: Urozenie jeho i kto vypraví? Nebude li toho držeti viera, ež se j’ v jednu osobu to obé sešlo přirozenie, řeč toho nikakž nevypraví; protož nikdy nezhyne příčina vzdy mluviti chválu boží v tom divném účinku jeho, neb ten, ktož chválí, nemóž doplna vychváliti. Což tehdy řéci, jen: radujme sě, ež tak velikého božieho k nám milosrdie nemóžeme vymluviti? Neb nad výmluvnost naši i nad náš smysl velikú jsme boží milostí přemoženi. I jedenť ku poznání té pravdy tak blíž nepříde, jako ten, ktož rozumie, ež ač jest mnoho poznal, však jest ještě nad to, jehož by hledal. Neb ktož mní, by již smyslem všecko nalezl, sšel jest v hledání, ale nedošel jest, jehož jest hledal. Avšak rozpači sě nepoddávajme! Útěchať jest vzdy hledati tváři božie, vzdy jeho velebnost jmieti v srdci, a tak vzpomínajíc spasitedlné nám Syna božieho narozenie, našeho pána Jezu Krista, věrú to držiec, jako bychom hleděli na to. Neb to, ješto j’ oněm pastýřóm andělem božím zvěstováno, i náš jest sluch naplnilo, když jest řekl anděl: Zvěstuji vám velikú radost, ješto bude lidu všemu; neb dnes sě jest narodil spasitel. A k toho anděla tak slavných
