a rozdělte mezi sě. L22,18 Neboť pravi vám, že nebudu píti z plodu vinného kořene, dokudž králevstvie božie nepříde.“
L22,19 A vzem chléb, dieky jest učinil a rozlámal a dal jim řka: „Toť jest tělo mé, jenž za vás zrazeno bude, to čiňte na mé spolupamatovánie.“ L22,20 Takež i kalich, když byl večeřal, řka: „Tentoť jest kalich nového svědectvie v mé krvi, kteráž za vás vylita bude. L22,21 Ale však aj, ruka zrazujícieho mě se mnú jest na stole. L22,22 A zajisté syn člověka podlé toho, jakož uloženo jest, jde, ale však běda člověku tomu, skrze kterého zrazen bude.“ L22,23 A oni počechu tázati mezi sebú, kto by byl z nich, jenž by to měl učiniti.
L22,24 Stal se jest pak i svár mezi nimi, kto by z nich zdál sě, že by byl větčí. L22,25 I vece jim: „Králové pohanští panují nad svými, a kteří moc mají nad nimi, dobrodědci slovú. L22,26 Ale vy ne tak, ale ktož jest větčí mezi vámi, buď jako menší, a kto předchódcě jest, buď jako služebník. L22,27 Nebo kto větčí jest: ten li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slúží? Však ten, ješto sedí. Ale já mezi vámi sem jako ten, jenž slúží, L22,28 a vy ste, jenž ste zuostali se mnú v pokušeních mých. L22,29 A já zpósobuji vám, jakož mi jest zpósobil otec mój, královstvie, L22,30 abyste jedli a pili za stolem mým v království mém a seděli na stoliciech, súdiece dvanádste pokolení izrahelských.“
L22,31 I vece pán Šimonovi: „Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby třiebil jako pšenici. L22,32 Ale já sem prosil za tě, aby nezahynula viera tvá, a ty někdy obrácen jsa, potvrzuj bratří tvých.“ L22,33 A on vecě jemu: „Pane, s tebú sem hotov [i]text doplněný editorem[546]i] et lat. do žaláře i na smrt jíti.“ L22,34 A on řekl jest: „Pravi tobě, Petře, nezazpievá dnes kokot, až třikrát zapříš, že mne neznáš.“ I vecě jim: L22,35 „Když sem posielal vás bez pytlíka a bez tobolky a bez obuvi, zdali něco nedostávalo se vám?“ L22,36 A oni řekli sú: „Nic.“ Tehdy vecě jim: „Ale nynie, kto má pytlík, vezmi také i tobolku, a ktož nemá, prodaj sukni svú a kup meč. L22,37 Neb praviť vám, že ještě to, což psáno jest, musieť sě naplniti na mně: A s nepravými počten jest. A zajisté ty věci, kteréž psány psány sú o mně, konec mají.“ L22,38 A tehdy oni řekli sú: „Pane, aj, dva meče teď.“ A on řekl jim: „Dostiť jest.“
L22,39 A vyšed šel jest podlé obyčeje na huoru Olivetskú. I šli sú za ním [i]text doplněný editorem[548]i] et lat. učedlníci. L22,40 A když přijide k miestu, řekl jim: „Modlte sě a nevejdete u pokušenie.“ L22,41 A on sám vzdáli sě od nich, jako by lučil kamenem. A položiv kolena, modléše sě L22,42 řka: „Otče, chceš li, přenes kalich tento ote mne, ale však ne má vóle, ale tvá buď.“ L22,43 I ukáza se jemu anjel z nebe posiluje jeho. A učiněn sa na sotných, déle sě modléše. L22,44 I stal se jest pot jeho jako krópě krvavé, tekúcie na zemi. L22,45 A když vstal od modlitby a přišel k učedlníkóm svým, naleze jě, ani spie pro zámutek. L22,46 I vece jim: „Co spíte? Vstaňte a modlte sě, abyste nevešli u pokušenie.“
L22,47 Když on ještě mluvieše, aj, zástup, a ješto slul Jidáš, jeden ze dvanádsti, jdieše před nimi a přiblíži se [k Ježíšovi]text doplněný editorem[555]k Ježíšovi] Iesu lat., aby jej políbil. L22,48 Ale Ježíš vece jemu: „Jidáši, políbením syna člověka zrazuješ?“ L22,49 A vidúce ti, ješto při něm biechu, co budúcieho bieše, řekli sú jemu: „Pane, budeme li bíti mečem?“ L22,50 I udeři jeden z nich sluhu kniežete kněžského a uťal ucho jeho pravé.
