kolivěk vyzná mě před lidmi, i syn člověka vyzná jej před anjely božími. L12,9 Ale ktož zapří mne před lidmi, zapřěn bude před anjely božími. L12,10 A každý, jenž praví slovo proti synu člověka, bude jemu odpuštěno. Ale tomu, jenž by se proti duchu svatému porúhal, nebude mu odpuštěno. L12,11 A když vás uvedú do zboróv a k mistróm a k mocem, neroďte pečlivi býti, kterak byste něco odpověděli, L12,12 neb duch svatý naučí vás v tu hodinu, co byste pravili.“ L12,13 I vece jemu jeden z zástupu: „Mistře, řci bratru mému, ať se mnú rozdělí dědičstvie.“ L12,14 A on vece jemu: „Člověče, kto mě jest ustavil súdcí nebo děličem nad vámi?“
L12,15 I vecě k nim: „Vizte a varujte sě od každého lakomstvie, neb ne v hojnosti kterého kolivěk život jeho jest z těch věcí, jimiž on vládne.“ L12,16 I povědě k nim podobenstvie řka: „Člověka jednoho bohatého mnohé užitky pole přineslo L12,17 i mysléše v sobě řka: Co učiním, že nemám, kam bych sklidil užitky své? L12,18 I vecě: Toto učiním: zruším stodoly mé a větčie učiním a tu sklidím všěcky věci, které sú mi se urodily, i dobré mé L12,19 a diem duši mé: Duše má, mnoho máš dobrého složeno za mnohá léta, odpočívaj, jez, pí, hoduj. L12,20 I vecě jemu buoh: Blázne, v tuto noc dušě tvé požádají od tebe, a kteréž si věci nachystal, čie budú? L12,21 Tak bude ten, ktož sobě hromazdí, a nenie k bohu bohatý.“
L12,22 I vecě k učedlníkóm svým: „Protož pravi vám, neroďte pečlivi býti duši své, co byste jedli, ani tělu vašemu, več byste sě oblekli. L12,23 Duše viece jest nežli pokrm a tělo viece nežli oděv. L12,24 Pozorujte havranóv, že nesejí ani žnú, jimžto nenie pivnice ani stodola, a buoh pase je. Čím viece dražší ste vy jich! L12,25 A kto z vás pomysle móž přidati k postavě své jeden loket? L12,26 Poňavadž tehdy ani což najmenšieho jest, móžete, což o jiných věcech pečlivi ste? L12,27 Pozorujte lilií polských, kterakť rostú, nedělají ani přadú, ale praviť vám, že ani Šalomún ve všie oslavě své odieval sě jest jako jedno z těchto. L12,28 A poněvadž seno, kteréž dnes na poli jest a vzajtra v pec uvrženo bývá, buoh tak odievá, čím viece vy, maličké viery? L12,29 I vy neroďte hledati, co byste jedli aneb co byste pili, a neroďte sě u výsost vzdvíhati, L12,30 neb těch všěch věcí národové světa hledají a otec váš vie, že těch všěch věcí potřebujete. L12,31 Ale najprvé hledajte královstvie božieho a ty všěcky věci budú vám přidány. L12,32 Neroďte sě báti, maličké stádce, neboť se jest slíbilo otci vašemu dáti vám královstvie. L12,33 Prodávajte, což máte, a dávajte almužnu. Čiňte sobě pytlíky, jenž nevetšějí, poklad nezhynující [v nebesiech]text doplněný editorem[326]v nebesiech] in caelis lat., kamž zloděj nepřibližuje sě ani mol porušuje. L12,34 Neb kde poklad váš jest, tu i srdce vaše bude.“
L12,35 „Buďte bedra vaše opásána a lucerny hořície v rukú vašich L12,36 a vy podobni lidem čakajícím pána svého, když sě vrátí od svadby, aby když přijde a potluče, ihned otevřěli jemu. L12,37 Blahoslavené sú sluhy ty, kteréž když přijde pán, nalezne, ani bdie. Věrně pravi vám, že podkaše sě [a]text doplněný editorem[329]a] et lat. káže jim seděti a chodě bude jim slúžiti. L12,38 A přijde li v druhé bděnie a pakli v třetie bděnie přijde a tak nalezne, blahoslavené sú sluhy ty. L12,39 Ale to vězte, byť věděl hospodář, v kterú by hodinu člověk přišel, bděl by zajisté a nepřepustil by podkopati domu svého. L12,40 Protož
