a die jemu: Přieteli, pójč mi tří chlebuov, L11,6 nebo přietel mój přišel s cesty ke mně, a nemám, co bych položil před něho. L11,7 A on z domu vnitř odpovie a die: Neroď mi protiven býti, již dveře zavřěny sú a mé děti se mnú sú na posteli, nemohuť vstáti a dáti tobě. L11,8 A on setrvá li tluka, [pravi vám]text doplněný editorem[296]pravi vám] dico vobis lat., a ač nedá jemu vstana, protože přietel jeho jest, ale pro neúklidnost jeho vstane a dá jemu, kolikož kolivěk potřebuje. L11,9 A jáť pravi vám, proste a bude vám dáno, hledajte a naleznete, tlučte a bude vám otevřěno. L11,10 Neb každý, ktož prosí, béře, a ktož hledá, nalézá, a tomu, jenž tluče, bude otevřěno. L11,11 A kto z vás u otce bude prositi chleba, zdali kámen dá jemu? Neb ryby, zdali za rybu dá jemu hada? L11,12 Aneb prosil li by vajcě, zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož poňavadž vy súce zlí, znáte dobré věci dané dávati synóm vašim, kterak mnoho viece otec váš nebeský z nebe ducha dobrého dá prosícím sebe.“
L11,14 I bieše Ježíš vymietaje [diábelstvie a to bieše němé. A když vyvrže]text doplněný editorem[299]diábelstvie a to bieše němé. A když vyvrže] daemonium, et illud erat mutum. Et cum eiecisset lat. diábelstvie, i mluvil jest němý. I diviechu se zástupové. L11,15 Ale někteří z nich praviechu: „V Belzebubě, kniežeti diábelském, vymietá diábly.“ L11,16 A jiní pokúšejíce, znamenie z nebe hledáchu od něho. L11,17 A on, když vidě myšlenie jich, vecě jim: „Každé královstvie v sobě rozdělené bude zpuštěno a duom na dóm padne. L11,18 A pakli i šatan proti sobě rozdělen jest, kterak stane královstvie jeho? Neb pravíte v Belzebubu mě vymietati diábly. L11,19 A pakli já v Belzebubu vymietám diábly, synové vaši v kom vymietají? Protož oni súdce vaši budú. L11,20 Ale poněvadž v prstu božiem vymietám diábly, jistě přišlo jest mezi [vy]text doplněný editorem[300]vy] vos lat. královstvie božie. L11,21 Když silný oděnec ostřiehá domu svého, u pokoji sú všěckny věci, jimiž vládne. L11,22 Pakli silnější přída, přemóž jej, všěcko oděnie jeho [odejme]text doplněný editorem[303]odejme] auferet lat., v něžto úfáše, a lúpeže jeho rozdělí. L11,23 Ktož nenie se mnú, proti mně jest, a kto nezbierá se mnú, rozptyluje. L11,24 Když nečistý duch vyjde od člověka, chodí po miestech suchých, hledaje odpočinutie, a nenalezna die: Vrátím sě do domu mého, odkud sem vyšel. L11,25 A když přijde, nalezne jej pometly učištěný a ozdobený. L11,26 Tehdy jde a béře s sebú jiných sedm duchóv horších sebe a vejdúce bydlé tu. A jsú poslednie věci člověka toho horšie prvních.“
L11,27 I stalo sě jest, když ty věci pravieše, pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu, vecě jemu: „Blahoslavený břich, jenž tě jest nosil, a prsi, kteréž si ssál!“ L11,28 A on vecě: „Ovšem jistě, blahoslavení ti, ješto slyšie slovo božie a ostřiehají jeho.“
L11,29 A když k němu běžiechu zástupové, počě řéci: „Pokolenie toto pokolenie nešlechetné jest, znamenie hledá, a znamenie nebude mu dáno, jediné znamenie Jonáše proroka. L11,30 Neb jakož Jonáš byl jest znamenie Ninivitským, takež bude i syn člověka pokolení tomuto. L11,31 Královna od poledne vstane na súdě s mužmi tohoto pokolenie a potupí jě, neb jest přišla od končin země slyšeti múdrost Šalomúna, a aj, viece Šalomúna tento. L11,32 Mužie ninivitští vstanú na súdě s pokolením tiemto a potupie je, nebo sú pokánie činili k kázaní Jonášě, a aj, viece nežli Jonáš tento.“
L11,33 „Žádný lucerny nezažéhá [a]text doplněný editorem[305]a] et lat. v skrýši pokládá ani pod měřici, ale na sviecen, aby kteříž vchodie,
