XIII.
Mc13,1 A když jdieše z chrámu, vecě jemu jeden z jeho učenníkóv: „Mistře, [vzezři]text doplněný editorem[454]vzezři] aspice lat., kterakéť jest toto kamenie a takého rytie!“ Mc13,2 An odpověděv vecě jemu: „Vidíš to všecko veliké udělánie? Nebude ostaven kámen na kameni, jenž by nebyl obořen.“
Mc13,3 A když sedieše na Olivetskéj huořě proti chrámu, potázachu jeho oblástně Petr a Jakub a Jan a Ondřěj řkúce: Mc13,4 „Pověz nám, kdy to bude a které znamenie bude, když sě to všecko bude konati?“ Mc13,5 A odpověděv Ježíš, jě sě jim mluviti: „Vizte, aby vás ižádný nesvrtl, Mc13,6 neboť mnozí přijdú ve jmě mé řkúce, že já jsem, i svedú mnohé. Mc13,7 Ale když uslyšíte války i domněnie válečné, nestrachujte sě, nebo to musí býti, ale ne inhed dokonánie bude. Mc13,8 Nebo povstane lid proti lidu a královstvie proti království a bude země třěsenie u miestech i hlad, a to počátek bolestí.“
Mc13,9 „Opatřtež sami sě, neboť vás proradie na svých senmiech a ve školách budú vás bíti a přěd králi i vladaři stanete pro mě na svědečstvie jim Mc13,10 i všemu lidu. A musí prvé ohlášeno býti svaté čtenie. Mc13,11 A když vás povedú zjemavše, neroďte mysliti, co budete mluviti, ale což vám bude dáno v tu chvíli, to mluvte. Ale vy nejste mluviece, ale duch svatý. Mc13,12 Tehdy zradí bratr bratra na smrt a otec syna a povstanú synové proti otci i mateři i připravie jě k smrti. Mc13,13 A budete v nenávist pro mé jmě. Ale ktož strpí až do skončiny, ten bude spasen.“
Mc13,14 „A když uzříte ohyzdu pustotnú stojiece, kdež neslušie – kto čte, rozuměj –, tehdy kto budú v Židovství, utecte na huoru, Mc13,15 a kto na střěšě, nescházěj ani vchoď v duom, chtě něco vzieti z svého domu. Mc13,16 A kto bude na poli, nevracuj sě za sě, chtě vzieti rúcho své. Mc13,17 Běda bude těžkým ženám i krmliciem v těch dnech.“
Mc13,18 „Protož modltež sě, aby sě to nestalo zimě. Mc13,19 Nebo ti dnové budú žalostní, tací, jacíž jsú nebyli od počátka stvořenie, ješto jest buoh stvořil, až do nynějšieho času, ani potom budú. Mc13,20 A by byl neukrátil hospodin těch dnuov, nebylo by spaseno všeliké tělo, ale pro vzvolencě, jichžto jest vzvolil, ukrátil jest těch dnóv. Mc13,21 A tehdy, ač vám kto die: Tuto jest Kristus, nebo onde, neuvěřijte. Mc13,22 Neboť vzniknú křiví proroci kristoví i čarodějníci i budú dávati znamenie i divy i zázraky, chtiece svésti, byly by lzě, také i vzvolené. Mc13,23 Protož vy vizte, juž jsem vám všecko napřěd pověděl.“
Mc13,24 „Že v těch dnech po tom smutcě slunce sě otemní a měsiec nedá svého bleskotu Mc13,25 a hvězdy s nebe budú padati a moci, ješto jsú v nebesiech, hnú sě. Mc13,26 A tehdy uzřie syna člověčieho přijdúce v uoblaciech nebeských s mocí velikú i s slavú. Mc13,27 A tehdy pošle své anděly i shromazdí své zvolencě ote čtyř větróv, od vrchu země až do vrchu nebě.“
Mc13,28 „Ot fíkového dřěva naučte sě příkladu, že když juž jeho ratolest bude hebká a zarodí sě listie, tehdy poznáte, že jest blízko léto. Mc13,29 Takež i vy, když uzříte, an sě to děje, vězte, žeť jest blízko, i ve dveřech. Mc13,30 Věrně vám pravi, že nepřěmine toto porozenie, až sě všecko toto stane. Mc13,31 Nebě i země přěmine, ale má slova nepřěminú.“
Mc13,32 „A o tom dni ižádný nevie, ani andělové v nebi, ani syn, jediné otec. Mc13,33 Vizte, bděte a modlte sě, nebo nevieste, kdy jest čas. Mc13,34 Nebo jako člověk, jda na pút, ostavi po sobě svuoj duom a moc svú da svým panošiem nad rozličnú potřěbú a vrátnému přikázal
