všěcky, kto sě zle jmějiechu i ješto v sobě běsy jmějiechu. Mc1,33 A bieše sě všecko město sebralo ke dveřóm. Mc1,34 An uzdravi mnohé, jížto v rozličných neduziech pracováchu, a mnohé běsy vypúzieše, nedada jim mluviti, že jeho znajiechu.
Mc1,35 A velmi pozdě vstana, vycházieše na púšči a tu sě modléše. Mc1,36 I stíháše jeho Šimon i ti, ješto s ním biechu. Mc1,37 A když jeho nalezú, pověděchu jemu, že tebe všickni hledají. Mc1,38 I vecě jim: „Póděm do bližních vesnic i do měst, abych tu také kázal, neb jsem proto přišel.“ Mc1,39 I kázáše ve školách i po všiej Galilei a běsy vypúzieše.
Mc1,40 I přijide přědeň trudovatý, a poklek na kolenú, prosieše [jeho]text doplněný editorem[26]jeho] eum lat. a řka: „Chceš li, muožeš mě očiščiti.“ Mc1,41 Tehdy Ježíš slitovav sě nad ním, ztáh svú ruku a dotek sě jeho, vecě jemu: „Chci, buď číst!“ Mc1,42 A když to vecě, inhed od něho odstúpi trudovatina i by očiščen. Mc1,43 I zapřieti jemu inhed, že jest jeho uzdravil, Mc1,44 a řka: „Viz, aby ižádnému nepravil. Ale jdi, ukaž sě kniežatóm popovým a ofěruj jim na svědečstvie tvého očiščenie to, což jest Mojžieš přikázal.“ Mc1,45 Pak on odšed, počě kázati i ohlašovati tu řěč, tak že juž nemožieše zjěvně vníti do města, ale vně na púšči bydléše. I scháziechu sě k němu odevšad.
II.
Mc2,1 A opět vjide do Kafarnaum po osmi dnech. Mc2,2 I by uslyšáno, že jest v domu, i sjidú sě mnozí, tak že nejmějiechu miesta u dveří, an jim mluvieše slovo. Mc2,3 I přijidú k němu, nesúce zlámaného ote dny, jehožto čtyřie nesiechu. Mc2,4 A když jeho nemohú podati přědeň pro zástup, prodřěvše střěchu tu, kdež on bieše, i spustichu nosidla zjěvně, na nichžto zlámaný ležieše. Mc2,5 A uzřěv Ježíš jich vieru, vecě zlámanému: „Synáčku, odpuščeni jsú tobě tvuoji hřieši.“ Mc2,6 I biechu tu někteří z mudrákóv, sediece a mysléce v svých srdcích: Mc2,7 „Co tento tak mluví? Porúhá sě buohu. Kto jiný móže odpuščiti hřiechy, nežli sám buoh?“ Mc2,8 To inhed vzvěděv Ježíš duchem svatým, že tak myslé mezi sobú, vecě jim: „Co to myslíte u vašich srdcích? Mc2,9 Co jest snazšie řéci zlámanému: Odpuščeni jsú tobě tvoji hřieši, čili řéci: Vstaň, a vezma své nuošě, chodiž? Mc2,10 Ale abyšte věděli, že syn člověčí jmá moc na zemi odpúščěti hřiechy,“ vecě zlámanému: Mc2,11 „Tobě řku: Vstaň, vzdvihna své nóšě, jdiž do svého domu.“ Mc2,12 A inhed on vstav, vzdvih na sě nóšě, pojide přěde všěmi, tak ež sě všickni podivichu a buoha blahoslavichu řkúce, že jsmy toho nikda nevídali.
Mc2,13 I vyjide opět Ježíš k moři a vešken zástup přicházieše k němu, an jě učieše. Mc2,14 A když jdieše, uzřě Levu Alfeovu sediece na colném i vecě jemu: „Poď po mně!“ An vstav pojide za ním. Mc2,15 I sta sě, když obědváše v jeho domu, a mnozí nepraví těžieři i hřiešníci jědiechu s Ježíšem spolu i s jeho učedlníky, a biechu mnozí, ješto jeho následováchu. Mc2,16 I mudráci, i duchovníci, o tom mluviece, že jie s nepravými těžieři i s hřiešníky, i řechu jeho učedlníkóm: „Proč s nepravými těžieři i s hřiešníky jie i pie mistr váš?“ Mc2,17 To uslyšav vecě jim Ježíš: „Nejmají potřěbie zdraví lékařě, ale ti, jížto sě zle jmají, neb jsem nepřišel volat
