ostaviv svú ženu bez dětí, že ju jmá pojieti bratr jeho a vzbuditi plémě bratra svého. Mc12,20 Protož bylo jest sedm bratróv a první z nich pojal ženu i umřěl jest neostaviv plemene. Mc12,21 Pak ju druhý pojem, umřěl jest a ani ten ostavil jest plemene, i třetí takež. Mc12,22 I pojímali jsú ju takeže všickni sedm jich, a neostavili po sobě plemene. Pak všěch naposledy umřěla jest ta žena. Mc12,23 Protož když přijde vzkřiešenie a když z mrtvých vstanú, čie z těch bude žena? Nebo jsú ženu sedm jich jmělo. Mc12,24 Odpověděv Ježíš vecě jim: „Však vy proto blúdíte, nevědúce písma ani moci buožie. Mc12,25 Nebo když z mrtvých vstanú, ani sě budú pojímati, ani oddávati, ale budú jako andělové buoží v nebesiech. Mc12,26 A o mrtvých jste nečtli v knihách Mojžiešových nade křem, že mají z mrtvých vstáti, kterak jest jemu buoh pověděl řka: Já jsem buoh Abrahamóv i buoh Izákóv i buoh Jakubóv? Mc12,27 Nenie buoh mrtvých, ale živých. Protož vy mnoho blúdíte.“
Mc12,28 A přistúpiv jeden z mudrákóv, jenž bieše slyšal jě tiežíce, a uzřěv, že jest jim dobřě otpověděl, otáza jeho, které by bylo ze všeho prvnie přikázanie. Mc12,29 Odpovědě jemu [Ježíš]text doplněný editorem[438]Ježíš] Iesus lat.: „Toto jest prvnie ze všeho přikázanie: Slyš, Izraheli, hospodin buoh tvuoj buoh jeden jest. Mc12,30 A miluj hospodina buoha svého ze všeho svého srdcě i ze všie své dušě i ze všie své mysli i ze všie své síly. Toť jest prvnie přikázanie. Mc12,31 A druhéť jest podobné témuž: Miluj svého bližnieho jako sám sě. A věcšieho přikázanie jiného nenie.“ Mc12,32 Vecě jemu mudrák: „Dobrý mistře, u pravdě jsi pověděl, že jest jeden buoh a jiného nenie kromě něho. Mc12,33 A slušie jej milovati se všeho srdcě i se všie mysli i ze všeho rozumu i ze všie dušě i ze všie síly. A milovati svého bližnieho jako sám sě věcšie [jest]text doplněný editorem[446]jest] est lat. všěch ofěr i obětí.“ Mc12,34 Tehdy Ježíš uzřěv, že jest múdřě odpověděl, vecě jemu: „Nejsi daleko od královstvie buožieho.“ A viec ižádný nesmějieše jeho tázati.
Mc12,35 Pak odpověděv Ježíš, mluvieše, učě v chrámě: „Kterak mluvie mudráci, že jest Kristus syn Daviduov, Mc12,36 když jest David řekl duchem svatým: Řekl jest hospodin hospodinu mému: Sěď na méj pravici, poňaž nepoložím tvých nepřátel podnoži nóh tvých? Mc12,37 Protož když sám David nazývá jej hospodinem, odkud jest tehdy jeho syn?“ A mnozí zástupi rádi jeho poslúcháchu. Mc12,38 An k nim mluvieše z svého učenie řka: „Varujte sě od mudrákóv, jížto chtie po školách choditi a pozdravováni býti na trhu Mc12,39 a na prvních stoliciech seděti u božniciech a prvnie seděnie za stolem. Mc12,40 Ti slepcí domy vdovie pro prodlenie své modlitvy, a proto přijmú delšie od boha súzenie.“
Mc12,41 Pak seděv Ježíš proti obecnéj skříni, hlédáše, kterak zástup mece střiebro v uobecnú skříni, a mnozí buohatci mnoho metáchu. Mc12,42 A když přijide jedna chudá vdova i uvrže dva orty, to jest čtvrtá čiest peniezě. Mc12,43 Tehdy zavuolav svých učedlníkóv, vecě jim: „Věrně vám pravi, že tato chudá vdova viece jest těch všěch, jížto mecí v uobecnú skříni, uvrhla. Mc12,44 Nebo jiní všickni, což jim zbývá, z toho jsú uvrhli, ale tato jest všecko sbožie, což jest jměla, i svuoj pokrm, všecko jest vložila.“
