sě a vecě jim: „Nechať robátka jdú ke mně, nebraňte jim, neboť jest takých královstvie nebeské. Mc10,15 Věrně vám pravi, ktož kuoli nepřijme královstvie buožieho jako robenček, ten v ně nevejde.“ Mc10,16 A přitúliv jě i požehnav, vzloži na ně rucě svuoji.
Mc10,17 Pak když vyjide na cěstu, tehdy přědběh kterýs, klek na kolenú přěd ním, prosieše jeho řka: „Dobrý mistře, co čině přijmu věčný život?“ Mc10,18 Tehdy Ježíš vecě jemu: „Co mi řiekáš dobrý? Ižádný nenie dobrý, jediné sám buoh. Mc10,19 Znáš buožie přikázanie: Necizolož, nezabíjěj, nekraď, neprav křivého svědečstvie, nečiň lestně, cti otcě i máteř.“ Mc10,20 Tehdy on odpověděv, vecě jemu: „Mistře, to jsem všecko schoval z mé mladosti.“ Mc10,21 Tehdy Ježíš hledě naň, milováše jeho i vecě jemu: „Jednohoť sě nedostává: Jdi, a což kuoli jmáš, prodaj a rozdaj chudým a budeš jmieti poklad v nebi. A poď, následujž mne.“ Mc10,22 On sě smúti tiem slovem i odjide truchlejě, nebo jmějieše mnohá jměnie. Mc10,23 A vzezřěv Ježíš na své učenníky, vecě: „Kterak nesnadně ten, kto jmá peniezě, u věčné královstvie vejde!“ Mc10,24 A učedlníci diviechu sě jeho slovuom. Tehdy Ježíš odpověděv, opět jim vecě: „Synáčkové, nesnadno jest velmi úfajícím u peniezě v královstvie buožie vjíti. Mc10,25 Snáze jest velblúdovi skrzě dieru jehelnú projíti nežli buohatému vjíti v královstvie buožie.“ Mc10,26 Tomu sě počěchu viece diviti, mluviece sami mezi sobú: „Ktož tehdy muože spasen býti?“ Mc10,27 A vzezřěv Ježíš na ně, vecě jim: „U lidí jest nelzě, ale u buoha všecko jest lzě.“
Mc10,28 I počě jemu Petr mluviti: „Toť, my jsme všecko opustili a tebe následujem.“ Mc10,29 Odpověděv Ježíšvecě: „Věrně vám pravi, ižádný ten nenie, ktož jest opustil duom nebo bratří nebo sestry nebo otcě nebo máteř nebo syny nebo rolí pro mě i pro pravú vieru, Mc10,30 jenž by nepřijal nynie stokrát tolikéž v tomto času i duomuov, i bratřie, i sestr, i mater, i synuov, i rolé s protivenstvím a o budúciem věku živuot věčný. Mc10,31 Nebo mnozí budú první poslední a poslední prví.“
Mc10,32 A když biechu na cěstě, jdúce k Jeruzalémi, a Ježíš napřěd jdieše, mnozí za ním jdúce, diviechu sě i bojiechu. An pojem opět dvanádste, je sě jim praviti, co sě jmá jemu přihoditi, Mc10,33 řka: „Toť, jdem do Jeruzaléma a syn člověčí bude zrazen kniežatóm popovým i mudrákóm i odsúdie jeho na smrt a podadie jeho pohanóm, Mc10,34 aby jím tryžňovali, i uplijí jeho i ubičijí i zabí, a třetí den z mrtvých vstane.“
Mc10,35 I přistúpišta k ňemu Jakub a Jan, syny Zebediášova, řkúce: „Mistře, chcevě, což kuoli poprosívě, to učiň náma.“ Mc10,36 Tehdy on vecě jima: „Co chcta, abych váma učinil?“ Mc10,37 Pověděšta: „Daj náma, abychově seděla jeden na tvéj pravici a druhý na levici v tvéj slávě.“ Mc10,38 Tehdy Ježíš vecě jima: „Neviesta, co prosíta. Móžeta li píti kalich, kterýž já budu [píti]text doplněný editorem[371]píti] bibere lat., anebo křstem, jímžto já sě křstím, křstíti?“ Mc10,39 Tehdy ona vecěšta jemu: „Muoževě.“ Ale Ježíš vecě jima: „Kalich, který já piem, budeta píti a křstem, jímžto já sě křstím, budeta křščena. Mc10,40 Ale však seděti na méj pravici nebo na levici nenie mé dáti vám, než jimžto jest připraveno.“ Mc10,41 Uslyšěvše to desět učedlníkóv, nevděčni biechu o Jakubovi i o Janovi. Mc10,42 Tehdy Ježíš povolav jich, vecě jim: „Vieste, že ti, kteříž sě vidie panujíce nad lidmi, vládnú jimi
