[Bible drážďanská, Markovo evangelium]

Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. O e 85, 558v–569r. Editor Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

děvečka ležieše. Mc5,41 A držě ruku děvečščinu, i vecě jiej: „Thabi cumi!“, to sě vypravuje: „Děvečko, tobě řku, vstaň!“ Mc5,42 A inhed děvečka vsta i chodieše, a ta bieše ve dvúnádste let. I lekú sě strachem velmi. Mc5,43 A on jim pilně přikáza, aby toho ižádný nevzvěděl, a káza jiej dáti jiesti. Mc6,1 A vyšed odtud, odjide do své vlasti [a]text doplněný editorem[162]a] et lat. za ním jidú jeho učedlníci.

VI.

Mc6,2 A když by v sobotu, počě Ježíš ve škole učiti, a mnozí jej slyšiece, diviechu sě jeho učení řkúce: „Odkud jest tomuto toto všecko? A kteraká jest múdrost, ješto jest jemu dána, i také moci, ješto sě dějí skrzě jeho rucě? Mc6,3 Však jest on kovářóv, syn Marijin, bratr Jakubóv a Ozěpóv a Judin a Šimonóv. Však i jeho sestry zde jsú s námi.“ I rozpačováchu sě na něm. Mc6,4 I vecě jim Ježíš: „Nenie prorok beze čsti, jediné v svéj vlasti a v svém domu a mezi svými přívuznými.“ Mc6,5 I nemožieše tu ižádné moci učiniti, jediné malečko nemocných, vzloživ na ně rucě, uzdravi, Mc6,6 pro jich nevěřenie, a mnozí sě tomu diviechu. I točieše sě u vesniciech okolo učě.

Mc6,7 I povolav dvúnádste, jě sě jich rozsielati po dvú, dávajě jim moc nad duchy nečistými. Mc6,8 A přikáza jim, aby ničehuož nebrali na cěstu, jedno huol tolikož: ani tobolky, ani mošny, ani chleba, ani střiebra v uzle, Mc6,9 ale aby sě obuli v štibaly, a neobláčili sě ve dvě sukni. Mc6,10 I povědě jim: „Kamž kuoli vejdete v duom, tu ostaňte, poňadž odtud nevyjdete. Mc6,11 A ktož kuoli vás nepřijmú ani uslyšie, vyjdúce odtud vyraztež prach z svých nóh jim na svědečstvie.“ Mc6,12 Tehdy oni vyšedše, kázáchu, aby pokánie činili, Mc6,13 a mnohé diábly vypuzováchu a mazáchu olejem mnohé neduživé, i býváchu zdrávi.

Mc6,14 To uslyšě král Erodes, že jmě Ježíšovo juž bieše ohlášeno, i mluvieše, že Jan Křstitel vstal jest z mrtvých, a proto moci také jím sě dějí. Mc6,15 Ale jiní mluviechu, že jest Eliáš. Opět jiní praviechu, že jest prorok, jakožto jeden z prorokóv. Mc6,16 To uslyšav Erodes, vecě: „Já jsem Jana sťal, a ten jest z mrtvých vstal.“ Mc6,17 Nebo ten Erodes bieše poslal i jal Jana i okoval jeho v žaláři pro Erodiášovú, ženu Filipovu, bratra svého, neb ju bieše pojal. Mc6,18 I mluvieše Jan Erodovi: „Nelzěť jest tobě jmieti ženy bratra tvého.“ Mc6,19 Protož Erodiášová zlobieše sě naň a chtieše jeho zabiti, ale nemuožieše. Mc6,20 Nebo Erodes pobáváše sě Jana, věda jeho mužě spravedlného i svatého, i ostřieháše jeho. A slyšě jeho, mnohé činieše a rád jeho poslúcháše. Mc6,21 A když sě den pohodlný přihodi, tehdy Erodes své narozenie pamatujě, učini večeři kniežatóm a tribunóm a prvním z Galilee. Mc6,22 A když vjide dci Erodiášové i skákáše a to sě slíbi Erodovi i kvašanóm, tehdy král vecě děvečcě: „Pros u mne, což chceš, a dám tobě.“ Mc6,23 I přisěže jiej řka: „Což kuoli poprosíš, dám tobě, chceš li, polovici královstvie mého.“ Mc6,24 Ona když vyjide, vecě svéj mateři: „Co poprosím?“ A ona povědě: „Hlavy Janovy Křstitele.“ Mc6,25 A když inhed vjide, chvátajíci přěd krále, vzprosi a řkúci: „Chci, aby mi inhed dal v uokříně hlavu Jana Křstitele.“ Mc6,26 I smúti sě král, pro svú přísahu i pro kvašany nechtěv jie zamútiti. Mc6,27 Ale poslav kata, přikáza přinésti hlavu jeho

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 11 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).