a řkúce: „Vach, ty boříš chrám buoží a ve třech dnech uděláš jej, Mc15,30 spas sě sám, sstúpě s křížě!“ Mc15,31 Takež i vrchní popi klamajíce, jeden s druhým s mudráky mluviechu: „Jiné jest činil spaseny, sám sebe nemuože spasena učiniti. Mc15,32 Kristus, král izrahelský, sstup nynie s křížě, ať uzříme a uvěříme.“ I ta, ješto s ním ukřižována byla, žehrášta naň.
Mc15,33 A když [sě]text doplněný editorem sta šestá hodina, učinichu sě tmy na všiej zemi až do deváté hodiny. Mc15,34 A v devátú hodinu zavuola Ježíš velikým hlasem řka: „Heloy, heloy, lamabatazani?“, to sě vzývá: „Buože muoj, buože mój, cos mne tak ostal?“ Mc15,35 A někteří z těch, ješto tu stojiechu, to uslyšěvše, mluviechu: „Toť, Eliášě vuolá.“ Mc15,36 Tehdy jeden běžav, naplni húbu octa, a vloživ na trest, dáváše jemu píti řka: „Ponechajte, uzříme, přijde li Eliáš, chtě jeho snieti.“ Mc15,37 Pak Ježíš vypustiv veliký hlas, pusti duši.
Mc15,38 A opona chrámová rozedřě sě na dvé od vrchu až do zpodku. Mc15,39 To uzřěv centurio, jenž na straně stáše, že tak vuolajě pustil jest duši, vecě: „Věru tento člověk syn buoží jest byl.“
Mc15,40 A biechu tu ženy zdaleka nahlédajíce, mezi nimižto bieše Maria Magdalena a Maria menšieho Jakuba a Ozěpova mátě i Salomé. Mc15,41 Neb když jest byl v Galilei, následováchu jeho a posluhováchu jemu, i jiné mnohé, ješto biechu s ním přišly z Jeruzaléma. Mc15,42 A když juž by u večer, protože bieše pátek, jenž jest přěd sobotú, Mc15,43 přijide Ozěp z Aramatie, šlechtic a vladař dvořský, jenž i sám čakáše královstvie buožieho, a směle všed přěd Piláta, prosieše těla Ježíšova. Mc15,44 A Pilát sě divieše, jest li juž skončal. A přivolav centuriona, otáza jeho, juž li je skončal, umřěl. Mc15,45 A když vzvědě ot centuriona, da tělo Ježíšovo. Mc15,46 Pak Ozěp kúpi příkrov, a sněm jeho, obinu u příkrov i položi v rov, jenž bieše vysěkán z skály, i přivali kámen ke dveřóm rovním. Mc15,47 A Maria Magdalena a Maria Ozěpova patřiešta, kdež jeho kladiechu.
XVI.
Mc16,1 A když minu sobota, Maria Magdalena a Maria Jakubova i Salomé kúpichu drahé masti, aby přijdúce umazaly Ježíšě. Mc16,2 A velmi ráno jedné neděle přijidú k rovu, ano juž slunce z huory vyšlo. Mc16,3 I mluviechu samy mezi sobú: „Kto nám odvalí kámen ot dveří rovových?“ Mc16,4 A vezřěvše uzřěchu odvalený kámen. Nebo bieše úřitně veliký. Mc16,5 A všedše v rov, uzřěchu mladcě sediece napravo, přioděného rúchem bielým, i užasú sě. Mc16,6 Jenž jim povědě: „Neroďte sě žásati! Hledáte Ježíšě Nazarenského ukřižovaného, vstal jest, nenie jeho tuto. Toť, miesto, kdež jsú jeho byli položili. Mc16,7 Ale jděte, povězte učenníkóm jeho i Petrovi, že vás přědejde do Galilee. Tu jeho uzříte, jakož jest pravil vám.“ Mc16,8 Tehdy ony vyšedše, poběhú ot rovu, že bieše jě popadl strach i hróza, a ižádnému ničehuož nepověděchu, že sě báchu.
Mc16,9 Pak vstav Ježíš ráno v neděli, i zjěvi sě najprvé Mariji Magdaleně, z niežto bieše vypudil sedm běsuov. Mc16,10 Ona uzřěvši jej, povědě těm, ješto s ním byli, žalostiece i plačíce. Mc16,11 A oni uslyšěvše, že by byl žív a ona jej viděla, neuvěřichu.
Mc16,12 Pak potom dvěma z nich jdúce ukázal sě jest v jinéj tváři, ana jdeta do vsi. Mc16,13 A ta šedše, pověděšta jiným, avšak i těm neuvěřichu. Mc16,14 Pak naposledy zjěvi sě Ježíš jednádsti, ani jědie, i vžehra na jich nevěru i na tvrdost
