jest, aby bděl. Mc13,35 Protož bděte, že nevieste, kdy pán domový přijde, puozdě li, čili u puolnoci, čili v kury, čili ráno, Mc13,36 a když rychle přijde, by vás nenalezl spiece. Mc13,37 A což vám pravím, všěm pravím: Bdieti!“

XIIII.

Mc14,1 I bieše beranec i přěsnicě po dvú dní i hledáchu vrchní popi i mudráci, kterak by [Ježíšě]text doplněný editorem[493]Ježíšě] eum lat., Iesum var. chytřě jěli i zabili. Mc14,2 I mluviechu: „Ne ve dni slavném, aby snad nebyl ryk v lidu.“

Mc14,3 A když bieše u Betaní v domu trudovatého Šimona za stolem, tehdy přijide žena, jmajíci pušku z bielého mramora masti drahé z nardového kořenie. A rozbivši pušku, vyli ju na jeho hlavu. Mc14,4 Jmějiechu jiej někteří za zlé, mezi sobú mluviece: „Čemu ztráta této masti stala sě jest? Mc14,5 Však jest mohla prodati tu mast viece než za tři sta peněz a rozdati chudým.“ I snízáchu sě na ni. Mc14,6 Tehdy Ježíš vecě: „Nechajte jie, proč sě na ni mútíte? Dobrýť jest skutek nade mnú učinila. Mc14,7 Nebo vždycky jmáte chudé s vámi, a když chcete, muožete jim dobřě učiniti, ale mne ne vždy budete jmieti. Mc14,8 Což jest jměla, to jest učinila, utekla sě jest umazati tělo mé ku pohřebi. Mc14,9 Věrně vám pravi, kdež kuoli bude toto čtenie proneseno po všem světu, bude rozpraveno, že jest to učinila na jeho pamět.“

Mc14,10 A Jidáš Škariotský, jeden ze dvúnádzte, odjide k vrchním popóm, aby jej jim proradil. Mc14,11 Oni uslyšěvše uradovachu sě a slíbichu jemu peniezě dáti. I hledáše, kterak by jeho po úklidu zradil.

Mc14,12 A první den přěsničný, kdyžto beranec zařězováchu, vecěchu jemu učedlníci: „Kam chceš, ať puojdem a upravíme tobě jiesti beranec?“ Mc14,13 I vysla dva z svých učenníkóv řka jima: „Jděta do města a potká vás člověk, nesa vody lavici. Jdětaž za ním, Mc14,14 a kamž kuoli vejde, povězte pánu toho domu, žeť mistr praví: Kde jest mé pokrmenie, kde budu jiesti beranec s svými učenníky? Mc14,15 A on vám ukáže sien, ješto slóve veliká ložnicě, a tu nám učiňte.“ Mc14,16 A odšedše jeho učenníky, přijidešta do města i nalezešta, jakož jima pověděl, i upravišta beranec. Mc14,17 Pak když by večer, přijide se dvěmanádste. Mc14,18 A sediece za stolem i jědúce, vecě jim Ježíš: „Věrně vám pravi, že jeden z vás zradí mě, jenž jie se mnú.“ Mc14,19 Tehdy oni počěchu sě mútiti i mluviti každý oblášče: „Zdali já?“ Mc14,20 On jim povědě: „Jeden ze dvúnádste, jenž omáčie ruku se mnú v uokříně. Mc14,21 A jistě syn člověčí jde, jakož jest o něm psáno. Ale běda tomu člověku, skrzěňž syn člověčí zrazen! Dobro by bylo jemu, by sě byl neurázal ten člověk.“

Mc14,22 A když oni jědiechu, vzě Ježíš chléb i požehnav rozláma i dáváše jim a řka: „Přijměte, toť jest tělo mé.“ Mc14,23 A vzem kalich, vzdav chválu otci, podáváše jim i pichu z něho všickni. Mc14,24 I vecě jim: „Toť jest má krev nového zákona, ješto bude pro mnohé prolita. Mc14,25 Věrně vám pravi, že juž nebudu píti z plodu vinného kmene až do toho dne, kdyžto budu píti nové v království buožiem.“

Mc14,26 A poděkovavše buohu, vyjidú na huoru Olivetskú. Mc14,27 I vecě jim Ježíš: „Vy všickni pohoršíte sě nade mnú v tejto noci. Nebo jest psáno: Udeřím pastýřě a rozprchnú sě ovcě z stáda. Mc14,28 Ale když z mrtvých vstanu, přědejdu vás do Galilee.“ Mc14,29 Tehdy Petr vecě jemu: „Ač by sě všickni pohoršili, ale ne já.“ Mc14,30 I vecě jemu Ježíš: „Věrně tobě pravi, že dnes v tejto noci, dřéve než kokot hlas dá, třikrát mne zapříš.“ Mc14,31 Tehdy on viece mluvieše: „Ač bych musil s tobú