mnozí mluviechu, že jest umřěl. Mc9,26 Ale Ježíš ujem jeho za ruku, navzdviže jej, an vsta. Mc9,27 A když vjide v duom, učenníci tajně tázáchu jeho: „Proč jsme my nemohli jeho vyvrci?“ Mc9,28 I vecě jim: „Ten národ ničímž nemuože vyjíti, jediné modlitvú a postem.“ Mc9,29 Pak jdiechu odtud, minujíce vlast galilejskú, nechtiece, by jich kto vzvěděl.
Mc9,30 I učieše své učenníky řka, že syn člověčí bude zrazen v rucě lidščiej a zabí jeho, a jsa zabit, třetí den vstane. Mc9,31 Ale oni nerozumiechu slovu a báchu sě jeho otázati.
Mc9,32 I přijidú do Kafarnaum. [A]text doplněný editorem[299]A] Qui lat. když bychu doma, otáza jich: „Co na cěstě pomlúvášte?“ Mc9,33 A oni pomlkú, nebo sě biechu na cěstě hádali, kto by z nich byl věcší. Mc9,34 A posadiv sě, přivolav dvúnádste vecě jim: „Kto chce býti první, buď poslední a všěch sluha.“ Mc9,35 A pojem pacholíka, postavi jej prostřěd jich. A objem jeho, vecě jim: Mc9,36 „Ktož kuoli jednoho z takýchto dietek přijme ve jmě mé, mě přijímá. A ktož kuoli mě přijme, ne mne jest přijal, ale toho, jenž mě jest poslal.“
Mc9,37 Otpovědě jemu Jan: „Mistře, viděli jsme kakéhos, an ve jmě tvé vypúzie diábly. A když za námi jdieše, bránili jsme jemu.“ Mc9,38 Tehdy Ježíš vecě: „Neroďte jemu brániti, nebo ižádný nenie, který činí divy ve jmě mé, by mohl brzo o mně zle mluviti. Mc9,39 Nebo kto nenie proti nám, ten za ny stojí. Mc9,40 A ktož kuoli vám dá píti řěpici vuody studené ve jmě mé, že jste vzvolenci, věrně vám pravi, neztratí své mzdy.“
Mc9,41 „A ktož kuoli pohorší jednoho z těchto najmenších, ješto u mě věřie, lépe jest jemu, by byl přiložen žrnov osličí k jeho hrdlu i uvržen u moře. Mc9,42 A když tebe pohorší ruka tvá, utni ju. Nebo lépe jest tobě vjíti chromému u věčný živuot, nežli jmajíce dvě rucě, jíti do plamenného ohně, nikdy neuhašeného, Mc9,43 […]text doplněný editorem[312]…] ubi vermis eorum non moritur, et ignis non extinguitur lat. Mc9,44 Pakli noha tvá pohoršije tebe, otetni ju. Lépe jest tobě belhavému vjíti u věčný život nežli dvě nozě jmajíce býti uvrženu u plamen ohněvý, nikdy neuhašený, Mc9,45 tu, kdež jich črv neumře a oheň neuhasne. Mc9,46 Pakli tvé oko pohoršije tebe, vylup je. Nebo lépe tobě šilhavému vjíti do královstvie buožieho nežli dvě oči jmajíce býti uvrženu u plamen ohněvý, Mc9,47 tu, kdež jich črv neumře a oheň neuhasne. Mc9,48 Nebo každý bude ohněm osolen a každá obět bude osolena. Mc9,49 Dobrá věc jest suol. Pakli by suol nebyla slaná, čím jie polepšíš? Jmějte mezi sobú suol i mír jmějte mezi sobú.“
X.
Mc10,1 A odtud povstav, přijide do krajě židovského za Jordán, i sebrachu sě opět k ňemu zástupi, a jakož obyčěj jmějieše, opět jě učieše. Mc10,2 A přistúpivše duchovníci, tázáchu jeho, jest li lzě muži svú ženu pustiti od sebe, pokúšějíc jeho. Mc10,3 Tehdy on otpověděv, vecě: „Co jest vám přikázal Mojžieš?“ Mc10,4 Oni pověděchu: „Mojžieš jest odpustil napsati list rozvodný a tak ženu propustiti.“ Mc10,5 Jimžto odpověděv Ježíš, vecě: „K tvrdosti vašeho srdce napsal jest vám to přikázanie. Mc10,6 Ale od počátka stvořenie samcě a samici učinil je buoh.“ Mc10,7 A řekl jest: „Protož opustí člověk otcě i máteř i bude sě přídržěti své ženy, Mc10,8 i budeta dva v jednom těle. [A tak již nejsú dva, ale jedno tělo.]text doplněný editorem[329]A tak již nejsú dva, ale jedno tělo] Itaque iam non sunt duo, sed una caro lat. Mc10,9 Protož což jest buoh sjednal, člověk nerozlučij.“ Mc10,10 A opět v domu [o témž]text doplněný editorem[331]o témž] de eodem lat. jeho učedlníci tázáchu jeho. Mc10,11 I vecě jim: „Ktož kuoli propustí svú ženu a jinú pojme, učinil jest s ní cizoložstvie. Mc10,12 Pakli žena propustí svého mužě a s jiným sě svatbí, cizoloží.“
Mc10,13 I nesiechu přědeň dietky, aby sě jich dotekl, ale učenníci přietiechu jim, [jížto nesiechu]text doplněný editorem[334]jížto nesiechu] offerentibus lat.. Mc10,14 To když uzřě Ježíš, pohněva
