[Bible drážďanská, Markovo evangelium]

Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. O e 85, 558v–569r. Editor Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Ježíš, vecě jim: „Mějte vieru buoží. Mc11,23 Věrně vám pravi, že ktož kuoli die tejto huořě: Zdvihni sě a vrz sě u moře, a nepochybil v svém srdci, ale uvěři, [že]text doplněný editorem[406]že] quia lat. což koli die: Buď to, to jemu bude. Mc11,24 Protož vám pravi, vše, což kuoli modléce sě budete prositi, věřte, že vezmete, a přijde vám. Mc11,25 A když stanete k modlení, odpúščějte, ač co jmáte proti komu, aby váš otec, jenž jest v nebesiech, odpustil vám vašě hřiechy. Mc11,26 Pakli vy neodpustíte, ani váš otec, jenž jest v nebesiech, vám odpustí vašě hřiechy.“

Mc11,27 I přijidú opět do Jeruzaléma. A když chodieše v chrámě, přistúpichu k ňemu vrchní popi i mudráci i starosty Mc11,28 i vecěchu k ňemu: „Čí mocí toto činíš? […]text doplněný editorem[414]…] et quis dedit tibi hanc potestatem ut ista facias lat.Mc11,29 Tehdy Ježíš odpověděv, vecě jim: „Já vás otieži jednoho slova, a odpoviete mi, a pak vám poviem, čí mocí toto činím. Mc11,30 Odpovězte mi: Křest Januov z nebe li jest byl, čili z lidí?“ Mc11,31 Tehdy oni mysléchu sami v sobě řkúce: „Dieme li: Z nebe, povie nám: Proč jste tehdy jemu nevěřili? Mc11,32 Pakli dieme: Z lidí, bojíme sě obcě.“ Nebo všickni jmějiechu Jana za věrného proroka. Mc11,33 A odpověděvše vecěchu Ježíšovi: „Nevieme.“ A odpověděv Ježíš, vecě jim: „Ani já vám povědě, čí mocí toto činím.“

XII.

Mc12,1 I jě sě k nim u příkladiech mluviti: „Vinnici jest vzplodil člověk a otočil ju plotem i vykopal v niej jámu a udělal tvrzi, a osadiv ju kopáči, bral sě na pút. Mc12,2 Potom poslal panoši k těm kopáčóm, aby vzal od nich užitek vinniční. Mc12,3 Oni popadše jeho, ubichu a propustichu prázdna. Mc12,4 An opět posla k nim jiného panoši a oni jeho v hlavu ranichu a protivenstvím tryžňováchu. Mc12,5 An opět jiného posla k nim a oni jeho zabichu i mnoho jiných, některé jsú bili a jiné dobili. Mc12,6 Protož ješče jediného jmajě syna zmilelého, i toho jest k nim poslal naposledy řka: Snad sě ustydie syna mého. Mc12,7 Tehdy kopáči vecěchu sami k sobě: Toť jest dědic, póděm, zabieme jej a našě bude dědina. Mc12,8 A popadše jej, vystrčivše přěd vinnici, zabichu jeho. Mc12,9 Protož co učiní pán vinniční? Přijěde i zatratí kopáčě a vinnici jiným dá. Mc12,10 Ani jste tohoto písma četli: Kámen, jímžto jsú zhrdali dělajíce, ten jest vzložen na vrch úhelný, Mc12,11 hospodinem sě jest to stalo a divné jest v naší očí?“ Mc12,12 I hledáchu jej jieti, ale báchu sě zástupa, neb poznachu, že jest o nich ten příklad pověděl. A ostavše jeho, pryč odjidú.

Mc12,13 Pak poslachu k ňemu některé z duchovníkóv a z čeledi Erodovy, aby jeho polapili v slově. Mc12,14 Jížto přišedše vecěchu jemu: „Mistře, vieme, že jsi spravedlný a netbáš na ižádného ani vzhlédáš na tvář člověčí, ale u pravdě učíš buožiej cěstě. Slušie li dáti dan ciesařovi, čili nedáme?“ Mc12,15 Jenž věda jich lest, vecě jim: „Co mne pokúšiete? Přineste mi peniez, ať ohlédaji.“ Mc12,16 Tehdy oni podachu jemu. I vecě jim: „Čí jest toto obraz i napsánie?“ Vecěchu jemu: „Ciesařuov.“ Mc12,17 Tehdy odpověděv Ježíš, vecě jim: „Protož vraťte, což jest ciesařovo, ciesařovi, a což jest buožie, buohu.“ I podivichu sě všickni tomu odpovědění.

Mc12,18 Pak přijidú k ňemu jiní duchovníci, ješto pravie, že nenie vzkřéšenie, i otázachu jeho řkúce: Mc12,19 „Mistře, Mojžieš jest nám napsal, když by čí bratr umřěl,

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 15 lety, 10 měsíci a 23 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).