serafín hřečsky, jako by česky řekl „plápolící milostí.“ A snad proto také slovú milovníci, že skrze milost znají boha; a což koli dobrého jmají, to vše od toho jmají, že tak vrúcí žádostí milují boha. Z toho kuoru vypadl jest ten najkraší, jenž jest najduostojnější měl býti, by byl sstál, Lucifer, jenž jest z toho kóru; i také z nižších desátú stranu utrhl s sebú. Neb když jest buoh stvořil jej tak plápolivě milovné mysli, že kdyby byl to milovánie obrátil k bohu, byl by věčně blahoslaven; ale že z své vóle hnul milostí k sobě prvé, než k bohu, vida se tak duostojna, ač smiem řéci „prvé“; neb jest věč milostí nehnul se k bohu, aniž se hne; i vzpýchal inhed protiv bohu, sobě se líbě, sám se miluje. A z té milosti obláštnie to j’ jemu přišlo, že jest věčně odlúčen boha, jenž jest pravda; a všudy jemu jest pravda těžka, avšak nemóže jie nikdiež zbýti; neb ktož boha nejmá milostiva, ten nemóž jeho zbýti hněviva. Protož pravda jest jeho vláštie muka a vezdajšie, jíž se vždy protiví, a nemóž jie zbýti, jakož sem řekl.
Takéž zde na světě jest najvyšší řád, jako najvyššie jerarchia, to jest řád duchovní; a ten se trojí ve tři pořády. Z těch první a najduostojnější jest těch, ktož srdečnú milostí milují boha; jakož jsú byli od počátka vrúcie milosti k bohu lidé, jako Mojžieš a jiní proroci, svatí apostolé, evanjelisty i učenníci, skrze něž buoh táhne k milování sebe všecky jiné řády nižšie, jakož skrze ten najvyšší kuor serafinóv osvěcije nižšie kuory. Neb skrze ty lidi dal jest buoh písmo svaté a jich smrtí utvrdil je nad námi jako nebe; v němž učení známost vezmúc, opěte podadie nižším řádóm. A ještě jsú lidé, ješto se k tomu kóru najvyššiemu připodobnávají v svém řádu; jakož jsú mnozí svatí pústenníci a svatí zákonníci, ješto jsú živi tak, jakž jich potvrzení zákon velí; a mnozí jiní šlechetní, nábožní lidé, tak z muží jako z žen, po všem světu, již jsú vešken svój úmysl vzdvihli k bohu, nic jiného nežádajíc,
