máme k bližniemu jmieti milost; neb všech spolu jest deset.
I jest čtvrté přikázanie a z těch druhých prvnie: „Cti otce a mateř a budeš dlúhověčen na zemi.“ Ze všech přikázaní desieti jediné tomu pověděl jest bóh odplatu, ktož otce a mateř ctíti bude.
Páté jest: „Nezabíjej.“ Ktožť nenávidí a rád by zabil, by mohl aneb směl pro lidi, přestúpilť jest to kázánie, avšakž velím lehčejie nežli skutkem.
Šesté přikázanie praví: „Nekraď.“ Kdyžť krásti brání, tehdyť brání ovšem výboje, aneb lúpiti zevně, neb v tom i vražda spieše bývá; a vylstiti téžť jest, jako i ukrásti.
Sedmé přikázanie brání, abychom s žádnú ženú, kromě manželstva svého, leč v jinoství, leč ve vdovství, nehřešili. Neb vždy jest to hřiech smrtedlný; tu nenie omluvy žádné; když se jest kto skutkem dopustil, potupil jest, chtě a moha nechati, kázanie božie. Zdali by nenechal, kdyby někto hlédal na to? Snad by nechal, by leč robě přitom bylo; a pak, ano bóh přihlédá, jenž jest to zapověděl, nechati nechce! I chce se pak omluviti, by bez toho nemohl býti, křivdať jest to; mohlť by, byť chtěl, tu žádost přetrpěti, ježť ho trží; ale nemóžeť bez práce. Protož za práci odplata bude, ktož přetrpí; a ktož práce nechtě jmieti, odstúpí boha, netbaje jeho zápovědi, lečť se k němu pokáním vrátí, věčněť boha odlúčen bude.
Osmé přikázanie zapoviedá svědčiti křivě. A též jest, i samému mluviti křivdu, jako by jinému svědčil.
Deváté přikázánie: „Nežádati cizie ženy.“ Tiem ukazuje, že netolik skutkem v smilstvě, ale také i žádostí smilnú móž býti smrtedlný hřiech; a najviec, když by kto žádal ženy, ješto má muže, ač by jie žádal i k manželstvu, a nechtěl jí bez manželstva. Však by protiv božiemu bylo přikázaní, když by plna žádost byla. A kdyby tak k manželstvu panny aneb jiné svobodné žádal, mohlo by to bez hřiecha býti smrtedlného.
Desáté kázanie božie jest: „Kteréž kolivěk cizie věci nežádati.“ A to také ukazuje, že jest smrtedlný hřiech chtieti to jmieti, ješto jest jinému dáno, a státi po tom bezprávně protiv vóli bližnieho
