pokoj v krajinách vašich; budete spáti, a nebude, kto by vás vztrhl. Tenťtě pokoj v tvém království, v tvém dědičství, kdežto, milostivý otče, svým synóm vzvoleným a bratróm svého syna přirozeným jediného chceš s sebú dáti.“
Třetie nám syn boží Kristus kázal prositi otce nebeského, aby v nás byla jeho vóle naplněna, když jest u páteři ustavil, abychom řiekali: „Buď tvá vóle.“ A sbožný člověk má sobě to za najvětšie utěšenie, aby nebeský otec ráčil v něm svú svatú vóli naplniti, leč jej trápě protivenstvím, aby nerozbujal; leč těše prospěšenstvím, aby tesklivú rozpačí nezahynul; kterúž koli věcí treskce jej, neb lahodie o něm. A jistě to jest žádost věrných dětí, ne své vóle, ani pokoje, ani cti, ani kteréhož koli utěšenie hledati protiv vóli milého otce. Veliká j’ věc toho od boha prositi a veliká obdržeti; aniž co lepšieho ani užitečnějšieho na tom světě mohlo by nám býti, než kdybychom se jemu všie věcí líbili, a naši vóli přitáhl k své vóli. A zvláště trojí vóli nalézáme syna božieho v svatém Čtení, a to j’ vše nám přeužitečné, a vieme, že j’ jedna vóle jeho s milým otcem; neb jest na to přišel na tento svět, aby činil svého otce vóli; i řku, že j’ nám svú vóli trojí zevil svatým Čtením. Jednu, když jest řekl: „Nechci smrti hřiešného, ale točíš chci, aby se kál a byl živ;“ druhú j’ svú vóli zevil, řka: „Přišel sem, abych oheň pustil v zemi; a co chci jiného, jen aby hořal.“ Jako by řekl: „Přišel sem na svět, abych oheň plápolivé milosti v lidech na zemi roznietil, ukáže jim takú milost, umra za ně; tomu chtě, aby milost milostí byla oplacena.“ Třetí jest svú vóli ukázal, když jest řekl: „Otče, chci, aby tudiež byl mój sluha, ješto sem já.“ Aj, kakť jest nám vóle božie přeužitečna, kakť jie jest slušné žádati a přepotřebné, abychom v svých hřiešiech nezemřeli, odivně nám jest potřebie toho. Neb jest hrozno pomysliti, že věč a věč musí trpěti, ktož umře v hřieše; nikdy nezbyti hoře hrozná jest věc! A také abychom pláli velikú milostí
