lidé někak porozuměli v těch třech věcech trojici svaté. I řku toto tré: býti, věděti a chtieti. Neb jsem a vědě a chci, jsem, věda a chtě, a vědě, jsa a chtě, a chci, jsa a věda. A v tom trém kak jest jeden život, jehož nelze od toho trého odlúčiti, a jedna mysl a jedna byt; a kak nerozdielné rozeznánie, avšak rozeznánie, ktož móž, opatř, před sebúť to jma, sám v se pilně nazři, a uzře pověz mi. Ale nalezne li v těchto třech věcech rozumem a povědieti o tom bude moci, proto nemni, by to již nalezl, ješto nadto jest neproměnné, ješto jest neproměnně, vie neproměnně a chce neproměnně.“ Mimo to dále neraziť mysliti o té divné trojici svaté; ale věř sprostně, že otec, syn a duch svatý jest jeden buoh v trojici a trój v jednotě. Neb jest psáno: „Ktož chce žádati velebnost boží, jeho chválú odtištěn bude.“ Veď, malýť by to buoh byl, kdyby jej který rozum mohl osieci! Protož jakž buoh jest, sám sobě jedinému úplně znám jest; a my dosti na tom jmějmy, že někakú známost o něm jmáme nynie; a potom bohdá, což nynie věříme, to uzříme, ež opět na tom budem mieti dosti.
Pak řiekáme inhed, jakž diemy: „Věři v ducha svatého;“ „Svatý kostel obecný, svatých obec.“ Točíš věři, že ten kostel obecný, ješto jest divně sebrán v jednotu duchem svatým skrze apostoly a skrze jich následovníky, jest svatý. A ten kostel jest všech svatých obec. A v tom kostele jest odpuštěnie hřiechóm. Jakož řiekáme, že věříme hřiechóm odpuštěnie, to j’ protiv jedněm kacieřóm, ješto jsú byli řekli, že ktož velikým hřiechem shřeší protiv bohu, jsa již křesťanem, věč jemu nebude odpuštěno. A snad sú byli sobě vzeli na pomoc to, ješto j’ řekl Kristus: „Ktož shřeší protiv duchu svatému, nebude jemu odpuštěno ani zde, ani tam na onom světě.“ Ale svatý Augustin praví, že j’ to ten hřiech protiv svatému duchu, ktož do konce svého života sstojí v zatvrzení, nežádaje milosti. Ten hřiech věč nebude odpuštěn, neb jest to
