nefixovaný; srov. stč. zaniklé substantivizované adj. zástolný (např. tys mě posadil, slúhu tvého, mezi zástolnými stolu tvého BiblOl 2. Rg 19,28 inter convivas). K přesnému určení lexikálních jednotek po stránce významové a k hlubší analýze lexikálního vývoje tedy lexikologie potřebuje znát příslušná fakta mimojazykové skutečnosti, konfrontovat poznání vývoje společnosti se svým poznáním vývoje jazyka a obojí poznatky navzájem doplňovat. Slouží tomu metody zaměřené dvojím směrem: na denotáty konkrétní, věcné, na tzv. reálie (4.41), a na denotáty abstraktní – na sociální vztahy, instituce, na jevy duchovní kultury (4.42).

(4.41) Studium věcných denotátů je zvláště důležité v historické lexikologii, která musí rekonstruovat lexikální významy názvů zaniklých nebo pozměněných věcí. Přesná rekonstrukce tzv. věcných významů (2.311) se ovšem opírá o zkoumání dochovaných předmětů (např. v muzeích), ale prvořadou důležitost pro ni má vyhodnocování dobových vyobrazení. Tato vyobrazení mají totiž proti muzejním exponátům tu výhodu, že jsou většinou zasazena do kontextu, který spojuje vyobrazení daného předmětu s jeho pojmenováním. Když si v muzeu prohlížíme středověkou rytířskou výzbroj a její součásti, často ani nevíme, jak se všechny ty starobylé věci jmenovaly. Jazykozpytec na tom bývá podobně, ale v opačném smyslu: zkoumá středověká pojmenování určitých oborů (např. rytířskou terminologii) a mnohdy ani neví, co některé starobylé, zaniklé názvy označovaly. Má‑li však v ruce rukopis, který staré pojmenování věci v textu doprovází jejím vyobrazením v textové ilustraci, pak je jeho úkol snadnější. Bez vyobrazení by nebylo snadné určit, jaký věcný význam měla stč. pojmenování radlicě, zahrada visatá, žalář, ruby střiebra aj. Takováto slova jsou však obsažena v nadpisech k zobrazeným výjevům z náboženských skladeb Krumlovského sborníku (Kruml 40, 13, 33, 79), takže odtud lze čerpat poučení o důležitých prvcích významu těchto slov – o vnějším vzhledu jimi pojmenované skutečnosti: pro vymezení lexikálního významu je zde důležité, že radlicě je v tomto iluminovaném rukopise zobrazena jako mírně zahnutý nůž velikosti meče, visatá zahrada jako terasa na nejvyšším podlaží věže (obr. 6), žalář jako kláda s odsouzencem do ní vsazeným (obr. 7), ruby střiebra jako mince. – Proto historická lexikologie i lexikografie využívá dobových vyobrazení k hlubšímu osvětlení věcného významu slov (4.411); náležité vyhodnocení takových vyobrazení však umožňuje upřesnit i jiné složky významu lexikálních jednotek, nejen význam věcný (4.412), a umožňuje také rekonstruovat nejen jejich význam, ale i jejich formu (4.413).