(4.413).

Obr. 6 (k 4.41: visatá zahrada)

(4.411) Využití rukopisných ilustrací při rekonstrukci významové stránky slov někdejšího jazyka je ovšem jednoduché, celkem samozřejmé, když jde o pojmenování materiálního objektu, věci. Potřebujeme‑li k analýze věcného významu znát výčet hlavních viditelných vlastností pojmenované věci (popis jejího tvaru, relativního rozměru, složenosti ze součástí, umístění vzhledem k okolí apod.), pak je nasnadě, že takové informace můžeme vyčíst i z jejího vyobrazení; viz právě (4.41) uvedené příklady žalář, zahrada visatá apod. Vždyť vyobrazení skutečnosti, o níž chce někdo někoho informovat, bývá někdy výstižnější a úspornější než samo pojmenování nebo dobový popis, a proto se už v starých textech tu a tam i vtěluje přímo do kontextu souvětí jako jeho integrální součást. Srov. např. tento úryvek z LékFrantA 16a: jestliže by ta čára byla rozdělená červená, jako tuto ||||||||, znamenie jest milovánie s smělostí a dobroplodností. – Kromě toho dobová vyobrazení, v nichž se opakovaně vyskytují jisté charakteristické detaily, mohou nám také objasnit vznik významových posunů a osvětlit jazykovou symboliku vůbec. Např. položíme‑li si otázku, jakými slovními obrazy se v staré češtině vyjadřuje fakt smrti a jak jsou nejčastěji v stč. rukopisných ilustracích zobrazovány bezprostřední souvislosti tohoto faktu, dostaneme odpovědi více než paralelní: v obrazném slovním vyjádření staré češtiny jsou symbolem smrti máry a černá pohřební přikrývka (místo dnešního bát se smrti říkali staří Čechové báti sě mar a místo dnešního obratu už je po smrti užívali ustáleného slovního spojení už jede pod černým dekem) a v ilustra