(4.413) Historie slov má tedy pro své studium cenný pomocný materiál v obrázcích starých iluminovaných rukopisů a tisků. A je třeba říci, že tento materiál někdy dokonce i pomáhá řešit jazykovědné záhady, které se týkají i formální stránky lexikálních jednotek. Jako příklad nám může posloužit záhadné slovo „obuoz“ doložené na jediném místě v jediné památce – v slovníku z poloviny 15. stol. – spolu se slovy souznačnými púto a okova (NUK VIII G 28, fol. 87a). Jan GEBAUER ve svém lístkovém materiálu spojuje tento název pouta se slovesem ovázati (končetiny se přece poutají ovázáním). Ale pohled na upoutaného mistra Jana Husa ve vyobrazení, které nám zachoval starý tisk Husovy Postily (HusPostTN B lb), nás upozorňuje na správnější výklad. V uvedeném vyobrazení (viz obr. 10) má totiž mistr Jan Hus – kromě řetězů kolem těla – pouze jedno pouto, a to na levé noze; umístění tohoto pouta i jeho zobrazení v jednom kuse (nikoli ve dvou) nás opravňuje onen záhadný název „obuoz“ číst jako obnož. Umožňuje to nejen stránka grafická (/u/ a /n/ se v stč. rukopisech píše často stejně a litera z zde mívá platnost souhlásky /ž/), ale zejména stránka slovotvorná: pojmenování obnož je svou slovotvornou strukturou systemizováno pro strukturní význam „věc obepínající nohu“ (jako obruč „věc obepínající ruku“, ohlav „věc obepínající hlavu“, srov. stč. ohlav ‚ohlávka‘ apod., 2.41) a sémantický posun tohoto strukturního významu – tj. jeho zúžení na lexikální význam ‚nožní pouto‘ – je modelový, prokázaný sémaziologickými paralelami v jazycích příbuzných (4.123, srov. např. srbocharv. obnožnica ‚okovi na nogama‘).

(4.42) Dobová vyobrazení věcných denotátů slov nám tedy umožňují přesněji rekonstruovat lexikální jednotky na starších etapách jazykového vývoje; zejména nás informují o věcném významu jednotek zaniklých (ruby střiebra 4.41, obnož 4.413) a o odchylkách ve věcně‑pojmovém významu slov dodnes živých (žalář 4.411, slon 4.412). Samo o sobě zobrazení pojmenované věci by však nemusilo být ještě spolehlivé, zvl. kdyby šlo o obrázek ojedinělý. Např. zkreslená podoba exotických zvířat (viz obr. 1 a 8) by stěží prokázala odchylku v lexikálním významu jejich pojmenování (4.412), kdybychom neměli o tom údaje jiné, zejména informace o rozšíření znalosti příslušných cizokrajných reálií v středověkých Čechách. Takové informace ovšem historická lexikologie musí těžit z poznatků jiných společenských věd, především z poznatků historie středověké kultury a dějin společnosti vůbec. Uveďme ještě názornější příklad. J. Gebauer vysvětluje ve svém slovníku (I, 370) stč. obrat platiti z dýmu, doloženém již u Dalimila, jako platit „z ohniště, z komína“; komín však nemáme v první polovině 14. stol. doložen ani lexikálně, ani v dobových