beroucí v úvahu etymologie a v neposlední řadě studium dějin purismu, jež přináší „zajímavé závěry pro vytčení sémantických oblastí jazykových kontaktů, pro míru odolnosti domácích výrazových prostředků vůči ovlivňujícím prostředkům cizím, pro sociální podmínky přejímání cizích výrazových schémat, pro účinnost umělých zásahů proti cizím výpůjčkám“.

(4.43) Náležité přihlížení k mimojazykovým (společenským) podmínkám lexikálního vývoje zabezpečuje jeho rekonstrukci před nejčastějším ohrožením – před nebezpečím anachronistické interpretace. Máme‑li shrnout závěry o možnostech upřesnění rekonstrukce lexikálního vývoje na základě principů uvedených v této kapitole (4.4), vyjádříme je stručně právě na příkladech, které svádějí ke krátkému spojení s běžnými fakty soudobého jazyka nebo jazyků příbuzných. Historická lexikologie musí pochybovat o tom, že stč. slovo komín znamenalo totéž co nč. komín, že slovo slon mělo od nejranější historické doby věcně‑pojmové jádro lexikálního významu zcela shodné s dnešním, že lexikální forma zapsaná jako obuoz byla odvozeninou dodnes živého slovesa obvázati, že stč. pojmenování pán významově odpovídalo stpol. slovu pan, že stč. názvy husita, viklefista měly týž lexikální význam jako dnes. Vedle některých jazykových faktů nás o tom opravňují pochybovat závažná fakta mimojazyková: údaje dané dobovými vyobrazeními příslušných reálií (komín 4.42, slon 4.412, obuoz 4.413), skutečnosti odhalované sociolingvistickým studiem klíčových slov (pán 4.422), sociolingvisticky osvětlené postoje k cizím slovům (husita, viklefista 4.426) aj. Pochybovat o významové identitě rekonstruované lexikální jednotky s její kontinuální jednotkou v nynější fázi vývoje téhož jazyka (a) nebo s její responzí v jazyce příbuzném (b) – to je základní předpoklad upřesnění historickolexikologické rekonstrukce. Taková identita co do věcně‑pojmové složky lexikálního významu musí být totiž prokázána spolehlivými údaji o příslušných denotátech (vázaných na někdejší skutečnost a její dobové chápání) a tyto údaje musíme shromažďovat pečlivým a všestranným studiem. Nezřídka je k tomu zapotřebí i znalostí speciálních historických disciplín (komín, 4.42). Platí to ovšem i o lexikálních jednotkách, které sice nemají přímou kontinuitu s jednotkami dnešními, ale jejichž věcně‑pojmový význam by mohl být nepřesně interpretován vlivem odchylného chápání dnešního. Např. při rekonstrukci stč. astronomických termínů okolek a okršlek (srov. měsiec sě ústavně hýbá v svém okolku pod sluncem LyraMat 176b a [slunce] obracuje sě v okrslku nebeském BiblPad 2 Esd 4,34) se nespokojíme s jejich běžným výkladem, že jde o dráhu nebeských těles po nebeské klenbě, i když