opozicí (4.33) nepomíjí ani sémaziologické paralely v jiných jazycích (4.34).
(4.31) Statistické rozbory lexikálních opozicí v polysémních subsystémech slovní zásoby (4.123) potvrzují, že šlo dříve o jinou intenzitu i kvalitu asociačních vztahů než dnes. Např. v stč. polysémních slovech označujících v základním významu domácí zvíře nevyskytuje se běžně posun k hanlivému pojmenování člověka: hanlivě se zde užívá o lidech převážně jmen živočichů škodlivých nebo neužitečných (výr o sedlákovi ChelčSíť 152b) a mezi stč. nadávkami vůbec jména zvířat představují překvapivě malé procento; např. v satirické skladbě Podkoní a žák, která nadávkami nešetří, žádná z nich není původem jméno zvířete (dvě jsou jména věcí – partéka ‚krajíc‘ a třepačka ‚hadr‘, šest jména osob – mizera, nebožátko, nebožtík, sagitář, satrapa, žebrák). Stč. jména zvířat zato na rozdíl od takových jmen novočeských vykazují větší procento významových posunů ve směru pojmenování nemocí nebo chorobných novotvarů, viz húsěnka, krticě, rak, ščiřík, vlk, vodné tele aj. Srovnáme‑li tyto staré názvy s jejich pozdějšími ekvivalenty úbytě, krtičnatost, rakovina, vyrážka, opruzení, vodnatelnost, pozorujeme, že později se již méně zdůrazňuje vzdálená (obrazná) souvislost s vnější podobou nebo s vnějšími důsledky působení oněch živočichů; novějšími názvy se zde vystihují rysy podstatnější – přímá souvislost se škodlivým dějem (úbytě, vyrážka, opruzení) nebo se škodlivou vlastností (krtičnatost, vodnatelnost). Toto nové jazykové ztvárnění ovšem souvisí s novým psychickým zpracováním odrazu příslušných skutečností – se zaostřením pozornosti na jejich jiné, podstatnější rysy konstituující příslušné pojmy (2.32). Protože s rozvojem poznání dochází k takovýmto změnám, jeví se nám dnes pojmenování nemoci jménem zvířete nebo pojmenování zločinu jménem části těla (stč. hlava ‚vražda, zabití‘) jako neobvyklé, nezdůvodněné frekventovaným asociačním vztahem. Opřeme‑li se zde o komponentní analýzu, můžeme vyslovit závěr, že sémantické vztahy v polysémní struktuře slova jsou na novější etapě jazykového vývoje jednodušší a sevřenější než v etapě staré; srov. např. více významů s menším počtem shodných sémantických komponentů v stč. slově nápis (1. nápis na nějakém předmětu, 2. titul, přídomek hodnostáře, 3. nadpis, záhlaví, 4. bibl. fylakterium, 5. kouzelná formule nebo kouzelnické znaky, 6. pomník, 7. zápis, spis, 8. opis, 9. právní záznam) a méně významů s větším počtem shodných sémantických komponentů v nč. slově nápis (1. nápis na nějakém předmětu, 2. epitaf, 3. nadpis, záhlaví, 4. arch. adresa, 5. arch. epigram). – Protože takovéto diachronní rozdíly v sémantických vztazích (posunech) uvnitř polysémních struktur odpovídají vývojovým rozdílům v asociacích, přispívá ovšem historické studium polysémních subsystémů slovní zásoby k poznání vývoje myšlení.
