ilustra
Obr. 7 (k 4.41: žalář)
cích stč. textů jednajících o smrti člověka je jeho úděl nejčastěji zobrazován jako odnášení nebožtíka k hrobu na márách pod tmavou pohřební přikrývkou (viz níže 5.713).
(4.412) Ovšem podstatné komponenty lexikálního významu u pojmenování skutečnosti nejsou vždy dány jen jejími prvky, které uživatelé jazyka vnímají zrakem. Nezřídka to bývají i vlastnosti neviděné, ale pouze představované. Platí to především o reáliích exotických, které mluvčí nemohou dobře znát z vlastního nazírání. Tak již bylo ukázáno, že uživatelé stč. jazyka neměli zcela jasnou představu o slonu (někdy ho pojmenovávali i velblúd, tedy jako zvíře „veliké“ a „obludné“, tj. na domácí prostředí nestvůrně veliké, srov. 2.32) a tuto nepřesnou představu dosvědčuje i dobové zobrazení slona jako silného vlka s prodlouženým čenichem (viz obr. 1). Podobně se spíše vlku podobá krokodýl (stč. kododril) v ilustraci spisu Ctibora Tovačovského Hádání Pravdy a Lži (TovHád 71b, viz obr. 8). Po stránce psychického zpracování a výtvarného zpodobení šlo zde tedy o přizpůsobení cizokrajné reálie domácímu prostředí. Takové přizpůsobování bylo ovšem běžné zejména při překladech cizích slov, jejichž denotáty jsou vázány na prostředí biblické. Do
