‚nastupovat‘, na koně ‚nasedat‘), 2. ‚přistávat‘ (o letadle), 3. na koho ‚zachvacovat koho‘, 4. ‚zapadat‘ (o slunci), 5. ‚(vy)sedávat‘; sadit se ob. ‚vsadit se‘; sázet 1. ‚zasazovat‘ (rostliny), 2. ‚umisťovat‘, 3. ‚dávat peníze v naději na výhru‘, 4. ‚zhotovovat sazbu‘, 5. expr. ‚vyslovovat‘, 6. ‚vytýkat‘; sadit 1. ‚zasazovat‘, 2. poněk. zast. ‚ustanovovat‘ aj.

(4.14) Vývoj takovýchto lexikálních jednotek, které se posunuly od centra svého systému k periférii, právem soudobá lingvistika srovnává s vývojem jednotek systému fonologického. Např. J. VACHEK upozorňuje na to, že využití jistých periferních jazykových prostředků („nejen fonologických“) je ve své podstatě obdobné osudu českého dlouhého vokálu /o:/: toto dlouhé ó po změně stč. ó > uó a po monoftongizaci tohoto uó v ú (psané ů) se octlo v postavení periferním a stalo se „signálem upozorňujícím na cizost, resp. emotivnost výrazů je obsahujících“ (2.223), tj. jednotkou sice integrovanou do českého vokalického systému, ale „integrovanou diferenciačně“, takže se svou příznakovostí funkčně liší od plnoprávných (centrálních) jednotek tohoto fonologického podsystému sloužících „napořád funkčnímu přístupu bezpříznakovému“ (1968, s. 31). Takovéto diferenciačně integrované periferní jednotky v systému lexikálním, jak ukazuje J. VACHEK na jiném místě, se však neomezují jen na signalizování přístupu emotivního (expresívního), ale slouží i účelům čistě komunikativním. Jako příklad uvádí restrukturaci starších angl. opozicí late : latter a near : next v mladší homogenější opozice late : later a near : nearest, při níž se staré paradigmatické formy – komparativní latter a superlativní next – lexikalizovaly funkčním přehodnocením na jednotky se speciálním, neparadigmatickým významem intelektuálním ‚pozdější v pořadí‘ a ‚další, následující‘; takovéto formy „v starších stadiích jazyka tvořily paradigmatické tvary komparativů (popř. superlativů) příslušných adjektiv, ale v důsledku závažných formálních změn se tak dalece odlišily od forem svých pozitivů, že nadále již nemohly plnit své původní paradigmatické funkce. (Jak známo, tuto původní funkci převzaly nové formace typu later, latest, nearest.).“ Centrální funkce byly tedy převzaty formami přímo (těsněji) integrovanými k centru (tj. větším počtem společných formálních rysů, srov. 1.41). – Na základě stejného principu nabylo speciálních sekundárních významů české sloveso sednout. Když se v stč. opozici posadí : sěde (4.132/II) v důsledku hláskoslovných změn oslabil vztah mezi oběma členy a intranzitivum sěde (> sedne) se od centrálního tranzitiva