významově širším slovem hrob nebo názvy tvarově podobných předmětů běžné potřeby truhla a koryto); avšak řada závažných faktů, zvláště údaje staročeských písemných památek, svědčí o tom, že většina českého obyvatelstva – i s vrstvami zámožnými – byla tehdy pochovávána bez rakví. Ovšem vzhledem k jisté demokratizaci společnosti po husitské revoluci (4.422) lze předpokládat, že onen honosnější způsob pohřbívání v rakvích začal od počátku 16. století pronikat do širších vrstev obyvatelstva. Nesporně přitom sehrála svou úlohu i hygienická funkce rakví v době morů. Vznikla tak potřeba pojmenovat nově rozšířený předmět s natolik zvláštním, specifickým posláním, že se proň dost dobře nehodila stará jména tvarově podobných předmětů běžné potřeby. Jazykově méně běžným způsobem – desufixací – utvořil se tedy speciální název rakev ze staršího slova rakvice ‚ulita, mušle‘, jehož pojmové jádro ‚malá přírodní schránka pro živé tělo živočicha‘ bylo ve formě onoho nového slova modifikováno na pojmový význam ‚velká umělá schránka pro mrtvé tělo člověka‘. Nové slovo rakev nevzniklo tedy na základě běžných pojmenovávacích příznaků empirických (tj. z pojmenování předmětu, jehož podobné rysy – např. podobný tvar – se vnímají smysly), ale na základě pojmenovávacích příznaků logických (tj. z pojmenování předmětu, jehož podobné rysy se uvědomují myšlením). Tato specifičnost sémantická (srov. 2.314) i specifická stránka formální (příslušnost k perifernímu slovotvornému typu na ‑ev vzniklému desufixací) nasvědčuje tomu, že slovo rakev bylo utvořeno jako termín.