ohledaj PasMA 412 eatis ad capsam, in qua sunt recondita capita martirum), „archa“ (např. když paní k truhle přikroči, tvrdý hřěbí ten ven skoči LegAnežCh 5b ut archam accessit), „tumba“ (tumba – truhla, hrob SlovS 118b) aj. Slovo truhla označující schránku pozůstatků člověka najdeme ojediněle i v stč. literatuře originální, nepřekladové, ale v takových dokladech jde o schránku pro uctívané ostatky svatých, tedy vlastně o slovo truhla v jeho běžném domácím významu ‚skříň pro uložení cenných věcí‘ (srov. např. papež napsal, aby svátostí a kostí svatých neokazovali, ale aby schovány byly do truhel RokJan 284a). Vcelku jsou vůbec zmíněné stč. doklady pojmenování rakve slovem truhla takové povahy, že spíše svědčí o snaze pojmenovat méně běžný předmět názvem podobného předmětu každodenní potřeby, než o vžitosti tohoto speciálního významu (‚rakev‘) v slově obecně užívaném (truhla). Kdyby pojmenování rakve truhla bylo již v stč. období skutečně vžito, těžko bychom pochopili, proč se s tímto pojmenováním vůbec nesetkáváme v stč. literatuře nepřekladové, která se v tak hojné míře zabývá právě posledními věcmi člověka.

(5.725) Stejnou námitku je třeba vyslovit i proti předpokladu, že stará čeština běžně označovala rakev slovem hrob, podobně jako dnes ruština (гроб). Příznačné zde je, že J. Gebauer ve svém Slovníku staročeském neuvádí u hesla hrob význam ‚rakev‘, ačkoli toto slovo ojediněle nacházíme i v takovém kontextu, kde bychom je dnes jako „rakev“ přeložili: kopajíce tehdy i nalezli jsú hrob v základě zlatými třmi obruči obložený, a také bieše na ňem písmo svrchu psané GestaB 7a; oltář ten, v kterémžto tělo s. Vojtěcha schováno bylo, otevřeli jsú [Češi v Hnězdně] i nalezli jsú s. Vojtěcha v hrobu, an vešken cěl všěmi činy nižádné poskvrny na sobě nejmajě PulkLobk 45a (lat. předloha: „invenerunt sanctum Adalbertum in sarchofago habitu et corpore integrum per omnia“). V takových případech totiž překladatel zřejmě pojmenoval speciální druh posmrtného místa odpočinku, sarkofág, vžitým obecným názvem významově širokým (stč. hrob je ekvivalentem latinských výrazů sepulcrum, mausoleum, monumentum, tumulus, bustum, loculus): poněvadž se název hrob neomezoval pouze na hroby vykopané v zemi, ale označoval i kamenné hrobky (srov. např. Zbyněk Zajíc z Hazburka, arcibiskup pražský, …leží pod novú zvonicí na hradě pražském u svatého Vácslava, jako hrob mramorový s jeho nápisem ukazuje LetVrat 8 k r. 1411), je pochopitelné, že se mohly takovým významově širokým slovem pojmenovávat i honosnější rakve z trvanlivějšího materiálu, zpravidla nezasypávané hlínou, tj. sarkofágy. Avšak stará čeština dokládá slovo hrob v tomto speciálním významu ‚rakev – sarkofág‘ pouze na několika místech, kde nejde o vysloveně české kulturní prostředí.