Němec, Igor: Vývojové postupy české slovní zásoby

Němec, Igor. Vývojové postupy české slovní zásoby. Praha, 1968.
<<<<<9596979899100101102103>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

nám skýtá obaliti, jež se splynutím retnic v původním *ob-valiti vzdálilo od svého základu valiti a jeho průhledných odvozenin (zavaliti, válec apod.), a v této izolaci bylo vhodným základem pro odvození imperfektiva baliti deprefixací. Sekundárnost slovesa baliti proti obaliti jasně vysvítá ze stč. materiálu: zatímco vidová dvojice obaliti / obáleti je dobře doložena památkami 14. stol. (zvláště štítenskými), na imperfektivum baliti máme jen jeden poměrně pozdní doklad z druhé poloviny 15. století (naplň miesto alúnem cukrovým a olejem ruoženým, a bale chomáčky neb knoty kúdelné neb rúšené po tři dni, jakož dřieve praveno jest LékSalM 287; odkazuje se zde na toto místo: naplň to miesto chomáčky kúdelnými neb rúšenými, obalenými v alúnu cukrovém285).

(20.122) V některých případech bylo předponové sloveso izolováno od svého základního kmene tím, že předhistorickou změnou hláskoslovnou se násloví bezpředponového základu formálně změnilo. V takové izolaci podléhala deprefixaci rovněž slovesa tvořená předponou ob-, srov. bahniti se ‚roditi (o ovcích)‘ z obahniti se (< *ob-agniti sę k *agnę > stč. jěhně) nebo sloveso bádati ‚zkoumati, studovati‘ z obádati (< *ob-adati k *adati > stč. jadati); v staré češtině máme obě tato slovesa ještě dobře doložena jako přežitky původní korelace tvořené předponou ob: srov. ptačstvo křičí, zvěř pospieší obádaje, znamenaje, žeť má moc od nás odstúpiti ‚pozorujíc‘ rkp. Kapitul. knihovny v Olomouci č. 300, 213ajadachu jeho, zda-li by v sobotu uzdravoval BiblLitTřeb Mc 3,2 observabant eum.

(20.123) Deprefixaci slovesa izolovaného v důsledku předhistorického zániku bezpředponového základu nám dokládá klasický příklad obořiti > bořiti. Zatímco nová čeština má vedle prostého imperfektiva bořiti jenom reflexívní perfektivum s náslovím ob- (obořiti se ‚osopiti se‘ na někoho), staročeské tranzitivní imperfektivum bořiti mělo ještě protějšek perfektivní v tranzitivu obořiti: srov. drahú věži obořiv PasMuzA 485 destruens, všěcky modly … obořím OtcB 15b subrues, obořím tento chrám BiblDrážď Mc 14,58 dissolvam, obořil jest jeskyni BiblLit 3. Rg 15,13 subvertit apod. Také doklady na význam posunutý (smrt naposledy všecko tělo oboří ŠtítPař 41b, obořiti starý život s jeho rozkoší ChelčPost 163b apod.) a na příslušné reflexívum (obořiti sě ‚rozbořiti se, sesypati se, zhroutiti se‘ apod.) ukazují, že základní význam zde byl ‚způsobiti, aby se něco celistvého rozpadlo na kusy‘. I když v době historické již nežije přímý základ *ořiti (srov. stsl. oboriti ‚zbořiti‘, razoriti ‚rozbořiti‘ aj.) ani *or(a) (nomen označující objekt-stav, do něhož se uvádí předmět tranzitivní činnosti, srov. obručiti k ruka, obnažiti k nah apod.), přece stč. obořiti svým základním významem ‚uvésti něco do rozpadu‘ přesvědčivě ukazuje na někdejší existenci takového základu s kořenem or- (srov. orati ‚vlastně rozrušovati, rozvracovati půdu‘), k němuž existuje intranzitivní sloveso s kořenem er- (v oslabeném stupni) v litevském ìrti ‚rozpadnouti se‘.

(20.13) Deprefixace předponového perfektiva nemajícího protějšek bezpředponový. — Již Fr. Miklošič postřehl, že jedno a totéž sloveso bezpředponové mívá nezřídka své významy rozdílné, ba protikladné, podle příslušných sloves předponových: jeho klasickým příkladem je zde slovanské lǫčiti s významy ‚rozlučovati, oddělovati‘ a ‚slučovati, spojovati‘, pochopitelnými pouze ve vztahu k slovesům razlǫčiti, otъlǫčiti a sъlǫčiti. Soudobé studium vývoje slovní zásoby v souvislosti s vývojem systému gramatického a hláskoslovného nám ukazuje, že takovouto těsnou souvislost významovou mezi slovesem předponovým a bezpředponovým lze většinou vysvětlit právě tím, že druhé vzniklo z prvého odsunutím předpony, tj. deprefixací. Vedle uvedených již systémových souvislostí gramatických (10.22) a hláskoslovných (15.1 B) svědčí o tom tato jazyková fakta: (a) V historickém vývoji českého slovesa se napořád setkáváme s takovou změnou, že staré imperfektivum předponové (typu rozlúčěti, rozlučovati) je nahrazováno v mladších památkách příslušným slovesem prostým, bez předpony (typu lúčiti); srov. což jest bóh sjednal, člověk nerozlučij!BiblOlMc

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 4 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).