pohaniti → haniti (za spolupůsobení sthnněm. hôna, ‚hanba, potupa‘) ukazuje také ten fakt, že vedle významově diferencovaného perfektiva pohaniti (viz přehled významů výše) stálo imperfektivum haniti s významem v podstatě jedním, dnešním nebo blízkým dnešnímu (‚hanit, tupit; zahanbovat‘): i jechu sě všickni paní haniti, jehož já nechci mluviti DalC 3; poslal ho bóh, aby mě haněl (var.: hanil) ComestC 160b ut maledicat; (ne) vituperet – nehanil VýklKruml 295a; bych sě mohla obrániti těm, ješto mě chtiec haniti z dalekých sú sem zemí přijěli LegKatŠ 1579. Není pravěpodobné, že by slovo s vyhraněným významem dnešním bylo odvozovacím základem slova s řadou významů, které zanikly. Pravidlem je právě vývoj opačný: staré slovo mělo několik významů, z nichž některé zanikly, ale některé – nebo jeden (dominantní) – daly vzniknout novému slovu, v němž starý význam přežívá dodnes. Viz PS 1,832. — (3) Konečně sloveso haniti se v rozložení stč. dokladů jeví jako mladší než sloveso pohaniti; v nejstarších žaltářích vedle perfektiva pohaniti nestojí ještě imperfektivum haniti, nýbrž pohaňovati; např.: nepohanij mne ot čakánie mého ŽaltWittb 118,116 (nepohaňuj ŽaltKlem) non confundas; hospodin … zamietá myšlenie ľudská a pohaňuje rady kniežecie ŽaltKlem 32,10 (otvirhuje ŽaltWittb) reprobat. Je třeba upozornit zvláště na tu skutečnost, že jeden a týž latinský ekvivalent confundere v nejstarších biblických textech vystihuje stč. vidová dvojice pohaniti : pohaňovati, srov. cit. ŽaltWittb 43,10 a cit. ŽaltWittb 118,116, kdežto v pozdějších již také dvojice pohaniti : haniti, srov. např. BiblHlahGn 7,22 a BiblOl A 9,22 (Šavel … hanieše Židy, jenž bydléchu v Damašku confundebat). Bylo by zde možno namítnout, že tvar hanieše patří také k slovesu haněti a že vůbec haniti by mohlo být pouze obměnou lépe doloženého haněti. Avšak stč. pohaniti má starší doklady než pohaněti a rovněž haniti má starší doklady než haněti; kromě toho i v staré polštině existovala obdobná dvojice sloves i-kmenových – poganić : ganić. — Na deprefixaci rozkladem kořene lze ovšem uvésti přesvědčivější příklady než pohaniti → haniti.

(20.112) Přesvědčivý příklad vyabstrahování předpony z kořene najdeme v etymologických slovnících pod heslem páčiti: toto sloveso se totiž vyvozuje z opáčiti a řada skutečností takový původ potvrzuje. — (1) V slovese opáčiti nebylo násloví o- původně předponou, nýbrž patřilo k základu opak-, který se z hlediska slovanského jeví jako geneticky dále nečlenitelný celek (dvojslabičný kořen), i když jej z hlediska indoevropského tvoří dva morfémy, srov. sti. ap-āňč-, ap-āč- ‚dozadu obrácený‘. Tímto základem bylo adjektivum *opakъ s podobným významem, jaký mají uvedené příbuzné formy staroindické i slovanské adverbium opak(o) z něho odvozené: sloveso opáčiti tedy původně znamenalo ‚učiniti něco dozadu obráceným, obrátiti naopak‘. Takový význam nám ještě dobře dokládají stč. doklady jako nejednoho (rváči) ztlukú opáčivše jej naruby FlašRadaA 883 nebo páni … opáčili ihned čelo PulkR 131a direxerunt aciem ex adverso. Sloveso opáčili mělo tedy obdobnou strukturu kmene i obdobný význam jako řada tranzitivních perfektiv s předponou o-, proti nimž stála příslušná imperfektiva prostá, bez této předpony (typ otočiti : točiti): tím byly dány dostatečné podmínky k odvození imperfektiva páčiti z perfektiva opáčiti. — (2) Postavení denominativa opáčiti je již v době historické izolované, neboť výchozí jméno *opakъ již nežije jako adjektivum a i v podobě adverbiální podléhá změnám (→ naopak, vzopak aj.). Tím je podstatně oslabena překážka, která by mohla zabránit rozkladu kořene opak- na dva morfémy. Jinými slovy, je tím umožněna deprefixace. — (3) Deprefixace předpokládá, že deprefigované imperfektivum je mladší než základové perfektivum a že má s ním shodný lexikální význam. Sloveso páčiti má tyto vlastnosti imperfektiva vzniklého deprefixací. Zatímco perfektivum opáčiti lze doložit již z doby staročeské (před r. 1500, viz doklady výše), imperfektivum páčiti má doklady mnohem pozdější. Uvádí je Jungmann (JungmSlov 3,4); pro názornost je srovnejme s významově obdobnými doklady staročeskými na sloveso opáčiti:

– opáčiti ‚převrátiti‘:

nejednoho (rváči) ztlukú opáčivše jej naruby FlašRadaA 883

– opáčiti sě ‚obrátiti se na odpor‘:

tehdy darmo proti jiným hřiechóm ten miení sě zpětiti, ktož sě najprv nenaučí nesmiernosti a lakotě opáčiti Kruml 31a

– páčiti ‚převraceti‘:

leží (zabití) tu zhůru bradau páčeni LomnPých 177

– páčiti sě ‚obraceti se na odpor‘:

udatný bez přítrže o předsevzetí slušném postupuje, lenivý se vrtkavě páčí a postává ComJan 886