jednoslabičných o-kmenů v poměru k významům jejich deminutiv na -ek (srov. váček ‚malý vak‘ a vak ‚tlumok, zavazadlo‘, např. váček naplněný tabákem Neruda / PS, vozy panské, na nichž naloženy byly vaky a bedny Němcová / PS). — Podobným vývojem vzniklo také např. slovo člen. Ani ono není v staré češtině ještě vůbec doloženo, existovalo zde však jeho formální deminutivum člének, článek, srov. např. člénkové i údové plny jsú bolesti mnohé Spor 86b, potom pak jest jiný úd neb článek práva, ješto slově panovánie DubČáda 147, člénkové viery křesťanské BiblDrážď Hb 5,12. Podobně i v staré ruštině je doloženo pouze čelenъkъ ‚úd‘, a nikoli *čelenъ, a stejně tak zná stará polština pouze członek, významově paralelní se stč. článek (‚úd‘, ‚artikul‘ aj.), a nikoli człon. Uvážíme-li, že slovo člen označuje právě tak jednotku nějaké řady jako článek (srov. rána může být prvním členem řady pohrom Šmilovský / PS) a že např. pol. członek má význam jak staročeského člének tak novočeského člen, je jasné, že obě slova spolu geneticky souvisí: člen je odvozeninou slova člének nejen proto, že má výrazně pozdější doklady, ale také proto, že má proti staročeskému člének ‚úd, článek těla‘ buď významy přenesené (první člen řady pohrom, člen větný, vnitřní a vnější členy v úměře apod.), nebo takový význam konkrétní, vůči kterému se původní význam stč. slova člének jeví jako deminutivní, srov. člének těla a nč. člen organizace, platný člen společnosti apod. (zde se ovšem již uplatňuje deklinace životná).

(20.22) S podobnými pravidelnostmi se setkáváme u desufixace formálních deminutiv rodu ženského. Doložit ji můžeme přitvářením substantiv se zakončením na -ev (typ rakev) k starším substantivům na -vicě (typu rakvicě). Také slovo rakev není doloženo v stč. písemných památkách před r. 1500 (nejstarší doklad známe z latinsko-českého slovníku Jana Vodňanského z r. 1511: sarcofagus … vytesaný hrob z skály neb rakev VodňLact S8a), ačkoliv již památky z 14. století dobře znají slovo rakvicě, ovšem v jiném významu: označuje se tak nádoba (např. vzav rakvici měděnú i vliv jest v ni vody AlexPovB 234a), a častěji mušle, škeble (např. lapají velmi veliké slimáky nebo rakvicě, v nichžto jsú perly CestMil 108b marina conchilia; rakvice coclea KlarGlosA 377). Jak si ukážeme níže, pro rozšíření slova rakev před r. 1500 nebyly ani reálné předpoklady v mimojazykové skutečnosti (30.2). Avšak i sama lingvistická úvaha potvrzuje to, nač ukazují pozdní doklady slova rakev a rané doklady slova rakvicě: formálně se sice rakvicě jeví odvozenou zdrobnělinou slova rakev, ale po stránce významové spíše vyvodíme pojmenování umělé velké schrány mrtvého těla lidského (rakev) z pojmenování přírodní malé schránky živočišné (rakvicě ‚škeble, mušle‘) než naopak. Sama existence stč. slova rakvicě ještě nutně neznamená, že v staré češtině musilo existovat i slovo rakev; jde o slovo cizího původu (asi z lat. arca, zčásti i germánským prostředím), a u takových slov není starší výskyt podoby na -vicě před podobou na -ev ničím ojedinělým. Potvrzuje to např. poměr slova láhev a lahvicě. Zatímco na slovo láhev známe jen dva ojedinělé doklady z 15. stol. (oleum de lechito z láhve UK VI F 6, 31b a bieše tu kamenných štúdví šest postavených s glosou