nerozlučij! BiblOl Mc 10,9, což buoh slúčil, člověk nerozlúčěji! Mat 298 (19,6) a což jest bóh … spojil, toho člověk neluč rózno! HusPostH 19b. Vzhledem k tomu, že jde vlastně o vývoj korelace vidové, která je dominantní kmenoslovnou korelací slovesa, postihuje takováto změna ovšem i produktivní typy sloves denominativních (obohatiti : obohacovati > obohatiti : bohatiti), takže varianty typu obohacovati // bohatiti jsou nejběžnějším případem kmenoslovných variant českého slovesa, srov. např. obohacuješ nás chudé výbornými dary svými AugVel 90 a bohatíš ny chudé najlepšími tvými věcmi Aug 106a. (b) V mnohých případech je prosté imperfektivum bezpředponové doloženo později než vidová dvojice příslušných sloves předponových, srov. nč. vylíhnouti se : líhnouti se (o ptácích), čemuž v staré češtině odpovídá pouze vidová dvojice vyléci sě : vylehovati sě (např. hrdličátcě … sě vylehu v háji Vít 22b a ptáci … z vajec se vylehují ComestK 67a). Na základě takovéhoto chronologického rozdílu se vyvozuje deprefixací baviti ze zabaviti / zabavovati, haliti ze zahaliti / zahalovati, kořiti z pokořiti / pokořovati, kvačiti z přikvačiti / přikvačovati aj. (c) Na pozdní původ imperfektiv bezpředponových (bohatiti) vedle starších imperfektiv předponových (obohacovati) ukazuje také jejich mimořádná produktivita. Ta se projevuje nejen v oblasti básnických neologismů typu hřieziti (nč. hřížiti), nažiti, nč. jařmiti (z pohřieziti, obnažiti, ujařmiti) a v tvorbě jazykových novátorů (srov. deprefixaci u Husa 30.32 B2), ale i v tvoření nadbytečném: v historii českého slovesa některé takové deprefigované novotvary záhy po svém vzniku hynou, např. stč. baviti čeho ‚zbavovati čeho‘ (aby cti baven byl ArchČ 3,124 MajCar), nebo slnouti ‚slábnouti‘ (např. hyne zrak duchovní, rozum slne ŠtítPař 62a). (d) Celé typy českých předponových perfektiv od původu ani bezpředponové protějšky imperfektivní neměly, neboť jejich tvoření je vázáno na předponu: Na jedné straně tu jde o denominativní typ přišpendliti / přišpendlovati, jehož slovotvorný význam (‚připevniti špendlíkem nebo špendlíky‘) je vázán na předponu s živou lokální funkcí, ale jako význam lexikální může být (ve své nedokonavé obměně) vyjádřen i implicitně prostým slovesem bezpředponovým, tj. typem špendliti; svým původem sem patří nejen typ jařmiti / ujařmiti, ale i starý typ mořiti / umořiti (psl. *umoriti / *umar(j)ati vyjadřovalo vlastně ‚uvésti / uváděti v mor‘). Na druhé straně neměla od původu bezpředponový protějšek slovesa n-ová typu ovinúti, přivinúti, vylinúti sě, která nabyla přípony n-ové jako znaku dokonavosti právě proto, že už byla dokonavá vlivem své předpony; vývoj zde šel tedy takto: ipf. víti, líti sě → pf. oviti, přiviti, vyliti sě → ovinúti, přivinúti, vylinúti sě, a teprve odtud deprefixací vznikla imperfektiva vinúti, linúti sě (10.25). Příznačné je, že tato bezpředponová imperfektiva mají doklady výrazně mladší (15. stol.) než příslušná perfektiva předponová. — Na pozadí materiálu staroslověnského se vůbec bezpředponová imperfektiva 2. třídy jeví jako výsledek vidové deprefixace.