Na vznik bezpředponových imperfektiv deprefixací v době historické upozorňuje Fr. Kopečný (Slovesný vid v češtině, Rozpravy ČSAV 72/2, 1962, ř. společ. vědy, s. 106). Jako příklad uvádí tyto deprefigované odvozeniny kauzativ a sloves nabývání stavu: češtit, jasnit se, mladit, nížit, pozdit, rychlit (naděje rychlila muže John), střízlivět, smutnět a vážnět (Fančina tvář vážní a smutní Glazarová); dále danit, družit se, časit se, korat, octit, plotit.

(20.14) Deprefixace předponového perfektiva, majícího imperfektivní protějšek bezpředponový v jiném významu. — Takový druh deprefixace lze spatřovat v těch případech, kdy skutečně staré sloveso prosté nabývá nového významu podle své některé předponové odvozeniny. Jako jinde i zde dochází ke změně jednak v době předhistorické, jednak v době historické, ba i takřka před očima. Předhistorický vznik nového významu prostého slovesa touto cestou ovšem prokazuje etymologie svým srovnáváním: tak např. sloveso beru – jak svědčí příbuzná slovesa lat. ferō, got. baíra, ir. berim a také naše jména břemeno, březí – znamenalo původně ‚nesu‘, ale v době historické již má opoziční vidový význam svých předponových odvozenin odeberu, uberu, tj. vlastně ‚odnáším, unáším‘ (paralelně s lat. au-fero). Podobně příbuznost se slovesy označujícími ‚drbati, škrábati‘ ukazuje, že naše česati mělo zprvu význam vázaný na spojení česati vlasy, hlavu, svrablivé uši (ŠtítOpat 76b) apod., kdežto význam v kontextech typu česati ovoce že vznikl nejspíše v opozici k předponovému perfektivu očesati. Takovým způsobem je třeba vysvětlovat původ staré mnohoznačnosti českých sloves častěji, než se dosud soudilo: vzhledem k tomu nebudeme také u prostých mnohoznačných imperfektiv hledat jen interní posuny mezi jejich významy, když existence některého z nich zde mohla být dána těsnějším vztahem k předponovému perfektivu. Tento vztah je ovšem zřejmější, vzniká-li v době historické. Jako příklad můžeme uvésti tranzitivní sloveso hřáti ve významu ‚ohřívati něco‘ (srov. bílé ruce hřála nad ohněm nebo hřeješ hada na svých prsou Zeyer / PS): v stč. materiále je doloženo jenom intranzitivní hřieti sě (např. chudí na slunci sě hřějiechu ModlLeg 75a) a platnost dnešního tranzitiva hřáti něco měla tam předponová slovesa ohřievati / ohřieti, shřievati / shřieti (např. orel divnú vášni mievá: své děti v slunci obrátí, tuť je v té horkosti zhřievá LyrVil 56, var. ohřievá tamtéž 182; (milost) ješto by mohla ohřieti a obnoviti ta zastudilá srdcě Kruml 351b; život zhřievám LyrVil 90; (olej) netřeba shřévati LékSalM 469; shřej tu mast tamtéž 367 apod.); to znamená, že nový význam ‚ohřívati něco‘ v imperfektivu hřáti vznikl působením předponového perfektiva ohřáti (shřáti?) něco (ovšem na vzniku této nové jednotky tranzitivní měl také podíl starý protějšek intranzitivní hřáti se, viz níže 21.1). Podobně bychom mohli uvádět doklady na vznik významové jednotky tlouci ‚rozbíjeti něco‘ ze staršího roztlouci / roztloukati (např. vybíjeli světnici, tloukli nářadí Jirásek / PS), bíti ‚zabíjeti‘ ze staršího zabíti / zabíjeti (např. po napečených koláčích bily ženy husy Nový / PS) aj. U některých mnohoznačných sloves se význam vzniklý takto deprefixací prozrazuje tím, že se od ostatních liší svým nedokonavým videm: srov. např. vrhnouti ‚zvraceti‘ (z vyvrhnouti), nářeční vrátiti pařezy ‚vyvraceti‘ (z vyvrátiti)