dálnice z adj. dálný podle korelací silný : silnice, železný : železnice) rozprostírá se tato nejrozsáhlejší oblast lexikálních vývojových postupů, podmíněných systémovou tendencí k souměrnosti. Jsou to ovšem postupy slovotvorné. O nich podrobně pojednává speciální jazykovědná disciplína, tvoření slov. V oblasti dotváření kmenoslovných korelací odvozováním nových kmenů shledává soudobá teorie tvoření slov „podstatný rozdíl mezi postupy rozšiřujícími odvozovací kmen a postupy, které odvozovací kmen naopak redukují nebo obměňují.“ Hodnotí je takto: „Zatímco první postupy – sufixace a prefixace – jsou podstatnými, pravidelnými prostředky rozvíjení slovní zásoby (derivační postupy vlastní a přímé), jsou postupy ostatní, desufixace a deprefixace a záměna přípony a předpony, postupy nevlastními, nepodstatnými, nepravidelnými, jen parazitujícími na odvozovacích postupech vlastních. Z nich prvé dva, desufixace a deprefixace, jsou derivační postupy zpětné (inverzní), opírající se o zvratnou analogii, druhé dva pak, záměna přípony (resufixace) a záměna předpony (reprefixace), jsou ve své podstatě kombinací postupů zpětných a postupů přímých (nevlastní postup smíšený).“ Ony postupy přímé jsou ovšem vlastním předmětem studia tvoření slov, kdežto postupy zpětné jako „nepodstatné, nepravidelné“ zůstávají zatím mimo hlavní pozornost slovotvorných studií. Je proto úkolem naší lexikologické práce zabývat se podrobněji těmito zpětnými postupy ve vývoji české slovní zásoby, a to hlavně proto, že není dosud prokázáno, že by byly i v minulosti tak „nepodstatnými, nepravidelnými, jen parazitujícími na odvozovacích postupech vlastních“, jako se jeví dnes. — Zpětným postupům tedy věnujeme následující tři kapitoly (19–21).
(19) Zpětné vývojové postupy nejsou omezeny pouze na odvozování nových kmenů (deprefixací a desufixací), i když v této oblasti jsou nejznámější a nejzávažnější. I jinde, kde se k relativně izolovanému lexému přitváří korelativní protějšek na základě rozvíjejících se korelací lexémů systémově blízkých, existuje možnost zpětných postupů zvratnou analogií (19.1). Z hlediska lexikologického je proto nutno studovat jako celek lexikální vývojové postupy zpětné, s nimiž se setkáváme ve všech hlavních směrech rozvoje slovní zásoby (19.2).
(19.1) Jak již bylo naznačeno (18.3), typickým příkladem jazykového vývoje je takové řešení vnitrosystémového rozporu (7.11), kdy se k izolované jednotce přitváří korelační protějšek; stará jednotka se tím zařazuje a stabilizuje v systému a nová jednotka tento systém obohacuje o dalšího představitele jeho korelace. V plánu synchronním jsou ovšem korelační jednotky staré i k nim nově přitvořené rovnocennými partnery v tom smyslu, že podle vzoru jejich korelace se mohou dotvářet další nové jednotky oběma směry: sama koexistence třídy jednotek A a třídy jednotek B v korelaci A : B tvoří model k tomu, aby mohlo být přitvořeno jak k izolovanému a′ nové b′, tak k izolovanému b″ nové a″. Příklady: slovesné korelace typu sušiti : usušiti, mořiti : umořiti byly modelem jak pro přitvoření nového uuditi k staršímu uditi, tak pro přitvoření nového jařmiti k staršímu ujařmiti (← jařmo); podobně jmenné korelace typu hrad : hrádek, rak : ráček byly modelem nejen pro přitvoření nového sáček k staršímu sak, ale i pro přitvoření nového vak k staršímu váček (< střhn.
