přitváření nových imperfektiv opakovaných k starším perfektivům (poseděti : posedávati, pobýti : pobývati apod.). Úpadek starých příponových a předponových korelací děje-počátku / děje-výsledku (a na ně vázaných korelací tranzitivnosti / intranzitivnosti), které své někdejší dominantní postavení v systému slovesa postoupily protikladu vidovému, lze doložit historií celé řady kmenoslovných typů. Jak jsme již naznačili (10.1), jde tu především o zánik starých intranzitivních typů dějových visnúti, uvřieti, vzbydliti, pojíti a stavových hřbieti, podležěti, poleti, jež byly členy korelací upadající systémové opozice ingresívnosti / durativnosti, tj. děje-počátku a děje-výsledku (visnúti : visěti, uvřieti : vřieti, vzbydliti : bydliti, pojíti : jíti, pohřésti : hřbieti, podlehnúti : podležěti, vzpláti : poleti apod.). Je pochopitelné, že rozpadem kmenoslovné korelace intranzitivního děje a intranzitivního stavu oslabuje se také systémové postavení na ni vázané korelace děje intranzitivního a děje tranzitivního (srov. 17.1): když např. v kmenoslovné mikrostruktuře

podležěti

podléci — podložiti

zaniklo intranzitivum stavové podležěti ‚býti podroben, poddán‘ (srov. stč. po všech vlastech, kteréž panství královu podležiechu BiblKladr Est 9,16 subiacebant = moci králově byly poddány BiblPraž), oslabilo se tím postavení korelace intranzitivnosti / tranzitivnosti podléci : podložiti ‚podrobiti se, poddati se‘ : ‚podrobiti, poddati koho‘ (srov. neroď v cizí moc podléci BawEzop 1006 – všechny světské pod tvú moc podložil sem AlexPovB 279a), a toto oslabení se projevilo zánikem významu ‚podrobiti, poddati někoho (komu)‘ v tranzitivním slovese podložiti. Podobné lexikální vývojové postupy (srov. ještě níže 18.2) nám tedy ukazují dosah hlavní strukturní změny kmenoslovného systému českého slovesa, totiž úpadku příponových a předponových korelací kategorie ingresívnosti / durativnosti (10.1) a rozvoje korelací kategorie vidu (10.2) na základě morfologických prostředků od oné upadající kategorie přejatých (předpony a přípony): upadají i příponové korelace tranzitivnosti / intranzitivnosti (podložiti : podléci, uvařiti : uvřieti), kmenoslovně souvztažné s korelacemi oné kategorie upadající (podléci : podležěti, uvřieti : vřieti), ale sama systémová opozice tranzitivnosti / intranzitivnosti nehyne; její upadající korelace ve svém základním významu neposunutém (slovotvorném) jsou přebudovávány (uvařiti : uvřieti na uvařiti : uvařiti se), a to pomocí morfému nevyužitého pro výstavbu dominantní kategorie vidové, tj. pomocí reflexívního se (10.3).

(17.5) Hlubší systémové předpoklady strukturní změny, o níž byla právě řeč, nám vyjevuje rozbor hlavních korelací kategorie nastupující (vidové) a kategorie ustupující (ingresívnosti / durativnosti). Především je zde ten rozdíl, že tzv. příznakový člen korelací vidových není do té míry nahraditelný členem nepříznakovým, jak je tomu u oněch starých korelací děje-počátku / děje-výsledku a tranzitivnosti / intranzitivnosti. Při hodnocení příznakovosti a nepříznakovosti členů v těchto starých korelacích musíme již ovšem v době historické vycházet z té skutečnosti, že protiklad tranzitivnosti / intranzitivnosti byl živější (systémově závažnější) než protiklad