kmenoslovně izolovaného lexému v lexém neizolovaný, tj. v slovo zapojené do živé kmenoslovné korelace. Jde tu vlastně o přechod k pevnějšímu kmenoslovnému typu.
Přetváření kmenoslovně izolovaného jména ve jméno kmenoslovně neizolované můžeme doložit historií slova drtiny. Stará čeština ještě toto slovo nedokládá, ale zná dobře synonymum trtiny (srov. např. LékRhaz 22: skrze to pilovánie a také rozsazenie, což by těch trtin na mázdřici tvrdú připadlo). Substantivum trtiny bylo kmenoslovně spjato se svým základním adjektivem trtý (v korelaci typu mrlý : mrlina, osutý : osutina), ale toto adjektivum hláskoslovně vzdálené od příslušného slovesa třieti (jako rozskvrlý od rozškvřieti, 14.11) mělo již v staré češtině oslabené postavení (doložen je pouze archaismus netrté cěsty EvZimn L 3,5 s konkurenční formou bližší slovesu cěsty třěté EvVíd tamtéž), a záhy proto zahynulo. Substantivum trtiny tím vypadlo z korelace a jako slovo izolované se přiklonilo k běžnému jménu hromadnému drt ‚drť‘ (např. HusOrth 36a) v podobě jeho odvozeniny drtiny: přetvořilo se tak v člen korelace drt : drtina (typu trest / trsti : trstina). Že by šlo spíše o přiklonění slova trtiny k existujícímu již staršímu synonymu drtiny, není dost pravděpodobné z důvodů sémantických: význam ‚piliny‘ mohla mít odvozenina slovesa třieti, jehož se užívalo o řezání pilou, nikoli od slovesa dřieti, u něhož takový význam není dobře doložen. Označuje-li tedy slovo drtiny již ve svém nejstarším dokladu ‚piliny‘ (máš způsobiti drtiny ot pily R. Lullius, Praktika testamentu 20), svědčí to o tom, že se v něm skrývá odvozenina slovesa třieti (> trtý > trtiny).
(18.3) Tlak kmenoslovného systému se ovšem neprojevuje pouze uvedenou likvidací izolovaného slova, která záleží v přebudování slovotvorné struktury slova a jeho přechodu k pevnějšímu kmenoslovnému typu. Nejběžnějším projevem systémového tlaku ve smyslu zachování systémové souměrnosti (7.11) je přitváření korelačního protějšku k slovu, které stojí mimo rozvíjející se korelaci, ač má systémové postavení blízké jednomu z jejích členů. Co rozumíme tímto blízkým postavením, které vystavuje daný lexém tlaku ve směru doplnění kmenoslovné korelace? V podstatě je to příslušnost slova bez dané korelace k společné kmenoslovné kategorii se slovy, která v oné korelaci stojí. Tak např. sloveso propadnouti (u zkoušky) na základě společného morfému -nou-/-nu-/-Ø- a společného významového rysu, totiž vyjadřování přechodu do negativně hodnoceného stavu, patří ke kmenoslovné kategorii slovesa odpadnouti, zvrhnouti se, vyzábnouti, ba i zbohatnouti, jež tvoří korelace s příslušnými substantivy kmenoslovné kategorie odpadlík, zvrhlík, vyzáblík, zbohatlík apod. (srov. 17.1); proto také k slovesu propadnouti byl přitvořen korelační protějšek propadlík (srov. z tváře Hanákovy vyzíral bezelstný a bezmála chlubný výraz, s jakým propadlíci obyčejně nesdělují zprávy o své nehodě Čapek-Chod / PS). Lze říci, že sloveso propadnouti (u zkoušky) se tak zařadilo do kmenoslovného typu odpadnouti (: odpadlík). Záleží zde především na množství slov, která v kmenoslovné kategorii daného slova mají korelaci působící na toto slovo přitažlivě (jako systémový předpoklad pro dotvoření jeho korelačního protějšku): čím více slov se vzorovou korelací má kmenoslovná kategorie daného slova, tím silnější je předpoklad k vytvoření takové korelace i u něho. Od takřka paradigmatického přitváření korelačního protějšku u slov kmenoslovných kategorií významově velmi širokých (srov. např. přechylování jmen činitelských typu učitel : učitelka v neposunutém významu) až po umělé tvoření modelové podle ojedinělých korelací kmenoslovné „kategorie“ velmi speciální (srov. např. odvození názvu komunikace
