I když ovšem každé slovo v této struktuře nemá stejnou frekvenci (srov. řídké chromec), přece jen jejími kmenoslovnými vztahy (v rovině horizontální a vertikální) je dána aspoň jeho potencionální existence. Působí-li takto tlak kmenoslovného systému na existenci slova, je pochopitelné, že může vyvolat i vznik nebo zánik slova, dojde-li v jeho struktuře k vhodnému přeskupení, kterým se v ní buď vytvoří prázdné místo pro postavení nového lexému, nebo se oslabí dosavadní postavení lexému starého (o tom níže 18 a 19).

(17.2) Postavení slova v kmenoslovném systému je tedy dostatečně určeno jeho vztahy v kmenoslovné struktuře, tj. uvedenými opozičními vztahy k slovům téhož kořene (v rovině horizontální) a vztahy souřadnosti k slovům téhož slovotvorného morfému nekořenného (v rovině vertikální). Poněvadž vztah protikladu je těsnější než vztah příslušnosti k téže kategorii (srov. 24.1), záleží postavení slova v kmenoslovném systému především na jeho vztazích k stejnokořenným slovům kategorií opozičních, tj. na jeho kmenoslovných vztazích v rovině horizontální (např. oslepiti k slepý a k oslepnouti). Můžeme říci, že systémové zařazení slova (např. oslepiti) je zde určeno jeho kmeny opozičními, které tvoří s daným slovem kmenoslovnou korelaci (např. oslepiti : oslepnouti, oslepiti : slepý), a že tedy podle opozičních kmenů lze slova objektivně klasifikovat. Slova, která mají v tomto smyslu stejné postavení v kmenoslovném systému, stejné zařazení v jeho struktuře (17.1), patří k témuž kmenoslovnému typu (např. oslepiti, ohlušiti, ochromiti): formálně se vyznačují společným morfémem nekořenným, významově pak příslušností k stejnému významovému okruhu a strukturně shodnými kmenoslovnými korelacemi stejných gramatických nebo gramatikalizovaných opozicí. (Kmenoslovný typ mohou dále specializovat i kmenoslovné korelace negramatikalizované, tj. různé korelace slovotvorné.) Lze říci, že ony strukturní kmenoslovné korelace (gramatického nebo částečně gramatického charakteru) povyšují kmenoslovnou kategorii na kmenoslovný typ: slova téže kmenoslovné kategorie, která mají takovéto strukturně shodné kmenoslovné korelace, představují jeden kmenoslovný typ. Zařazenost slova (nebo kmenoslovného typu) do takových korelací ovšem považujeme za prvek konstituující jeho význam (srov. 3.4); vždyť také korelační změny — jak jsme viděli v předchozích oddílech — ovlivňují sémantický vývoj slov. Tedy nejen vznik a zánik slov, ale i vývoj slovních významů musíme sledovat na pozadí vývoje kmenoslovného systému. Naopak zase podstatné změny ve vývoji tohoto systému nám pomůže odhalit historické studium slov v rámci jednotlivých kmenoslovných typů.

(17.3) Abychom si naznačili, jak lze studiem vývoje kmenoslovných typů odhalit strukturní změny kmenoslovného systému, provedeme nyní aspoň informativní srovnání novočeského kmenoslovného typu sednouti a jeho staročeského předchůdce – typu siesti. — Postavení nč. typu sednouti