vána, tj. spjatá také formálně na základě stejného morfému, sufixu: seděti, viseti, lpěti, trčeti apod. Slovesa takové morfematizované řady tedy tvoří kmenoslovnou kategorii, neboť jejich společný významový rys je signalizován stejným morfémem; a je to kmenoslovná kategorie vázaná na gramatickou stavbu, neboť její slovesa nejsou schopna tvořit tvar dokonavého vidu ani tvar pasíva. Podobně tomu může být i u jmen, ale vázanost takových kmenoslovných kategorií na gramatickou stavbu jazyka je zvláště výrazná u slovesa. Proto chceme-li si přiblížit problematiku vývoje kmenoslovného systému, aniž obcházíme složitost této jeho vázanosti na systém gramatický, volíme za základ svého rozboru sloveso. Především na materiále českého slovesa se pokusíme nejdříve charakterizovat strukturu kmenoslovného systému (17.1), kmenoslovné typy (17.2), jejich vývoj (17.3), hlavní strukturní změny kmenoslovného systému (17.4) a jejich systémové předpoklady (17.5), a teprve potom přikročíme k vlastnímu výkladu lexikálních vývojových postupů v rámci vývoje systému kmenoslovného (18–21).

Vázanost na gramatickou stavbu jazyka je ovšem vlastní lexikálnímu systému jako celku (srov. výklad pojmu „content system“ u H. A. Gleasona, The Relation of Lexicon and Grammar, 98), ale v češtině tento kontakt zprostředkovávají především kategorie kmenoslovné.

(17.1) K základním vztahům v kmenoslovném systému patří ovšem souvztažnost kmenoslovných kategorií podle zmíněné vázanosti gramatické. Na jedné straně je to vztah mezi kmenoslovnými kategoriemi, jež se navzájem liší mj. i příslušností k různým gramatickým kategoriím (např. m. : f. – učitel, čekatel, vychovatel… : učitelka, čekatelka, vychovatelka…; verbum : substantivum – uniknouti, vykřiknouti, vzdechnouti… : únik, výkřik, vzdech…; pf. : ipf. – obnoviti, odprositi, zatratiti… : obnovovati, odprošovati, zatracovati…); na druhé straně jde o vztah mezi kmenoslovnými kategoriemi, jež se navzájem liší mj. i schopností a neschopností tvořit tvary jisté gramatické kategorie (např. adjektiva stupňovatelná a nestupňovatelná, jako ležatý, stojatý, nestydatý : ležící, stojící, nestydící se, nebo slovesa vidově párová a nepárová, jako vytrhnouti / vytrhávati, přeškrtnouti / přeškrtávati… : vytrhati, přeškrtati…). Takovéto opozice mezi kmenoslovnými kategoriemi navzájem se lišícími různým vztahem ke kategoriím gramatickým lze považovat za základní kmenoslovné opozice (protiklady). Slova spojená významově těmito základními protiklady a formálně stejným morfémem kořenným (v rovinách „horizontálních“) a napříč zase spojená významově příslušností k témuž sémantickému okruhu a formálně stejným morfémem nekořenným (v rovinách „vertikálních“) tvoří pak strukturu kmenoslovného systému. Srov. např. tento výsek: