starých konstrukcí dativu s infinitivem (stč. typ pole pútníkóm hřésti, pytel penězóm klásti), tj. vývoj, který byl ovšem motivován také tendencí k nahrazování prostého pádu předložkovým (→ pole pro poutníky k pohřbívání, pytel na peníze k uschování apod.).

(11.2) Naznačený vývoj starých participiálních konstrukcí, původně značně syntakticky volných, byl tedy dílčím případem vývoje k větší semknutosti větné stavby. Tento základní gramatický proces pak pozorujeme mj. také „ve vývoji větného využití pádů: se změnou volnějších větných vztahů ve vázanější se přesněji diferencují syntaktické a věcně sémantické úlohy pádů (projevuje se to např. ve vývoji předložkových pádů v úloze věcně sémantické…)“. Diferenciace syntaktické a lexikálně sémantické úlohy pádů zasahuje ovšem do vývoje slovní zásoby řadou vývojových postupů.

(11.21) Prostý pád v původním významu lokálním je nahrazován pádem předložkovým, a ve významu přeneseném vytváří se slovesem těsnější vazbu, tj. prostý pád se mění v rekci rozvíjeného slova: např. stč. genitiv cílový typu dojíti miesta (ZrcSpasK 77b) a dojíti odplaty (ŠtítKlem 48a) byl ve svém významu lokálním nahrazen pádem předložkovým (dojíti k místu, na místo), kdežto ve významu přeneseném (dojíti odplaty) srostl se slovesem v těsnou vazbu, ve výraz konstrukčně podmíněného významu (3.531) ‚dosáhnouti čeho, získati něco‘ (srov. nč. dojíti jistoty, práva, souhlasu, vyslyšení apod.). Pochopitelně, prostý pád se může cítit jako rozvíjející příslovečné určení, dokud vyjadřuje také nepřenesený význam místní: jakmile se zde proniknutím předložkového pádu zruší tato systémová dvojice významu lokálního a přeneseného v téže konstrukci, význam přenesený zůstává izolován a jeho výraz přechází z oblasti syntaktických kategorií (příslovečných určení) do slovní zásoby (srov. 7.11); vazby (rekční spojení) jako dojíti čeho (odplaty) se stávají jednotkami lexikálními jakožto výrazy významu podmíněného konstrukcí. Proto se např. i genitiv odlukový u adjektiva daleký a dativ cílový u adjektiva blízký v přeneseném významu staly adjektivní rekcí, když byly v základním významu místním zatlačeny příslušnými pády předložkovými; srov.: daleko od města, bližší k cíli, ale byl dalek nějaké animosity proti českému národu (Machar / PS), býti blízek mdlobě, slzám, pravdě (PS).

(11.22) Ovšem rozvoj předložkových pádů na místě starých pádů prostých se neomezil pouze na vyjadřování významů místních, nepřenesených: ve významu přeneseném se i předložkový pád stává rekcí rozvíjeného slova. Tak např. na místě stč. cílové konstrukce dativní chýliti sě čemu má již nová čeština pouze spojení předložkové chýliti se k čemu, ať již jde o skutečné určení místní (slunce se chýlilo k západu V. Kosmák / PS, srov. stč. slunce chýléše se západu Troj 20b / GebSlov), nebo o vyjádření přeneseného významu podmíněného konstrukcí (chýlilo se vše k válce domácí Palacký / PS, Sirotkové počali chýliti se více ke kališníkům Pražským tamtéž, srov. stč. Ježíš jdieše dolóv jako nachýliv sě našiej nemoci MatHom 98); je třeba poznamenat, že obě tyto funkce předložkového pádu k čemu u slovesa chýliti se jsou již zcela běžné i v staré češtině (např. stařec … k jich nohám sě chýlil OtcB 47b, jako kobylka chýléc sě k zemi VýklKruml 134a;