musela být přebudována podle výše uvedeného principu (14a): u posesív s kmenem zakončeným na retnici (-m-jь > -m, -v-jь > -v, srov. rus. Jaroslavľ) vedla česká depalatalizace retnic k formálnímu ztotožnění jména přivlastňovacího se základním jménem vlastníka (Chrudim pak značilo ‚Chrudimův‘ i osobu jménem Chrudim, Boleslav ‚Boleslavův‘ i ‚Boleslav‘), tj. byl zrušen formální distinktivní znak mezi členy kmenoslovné korelace rozvíjející se kategorie posesívnosti (7.14); u posesív s kmenem zakončeným na zubnici (-t-jь > -c, -d-jь > -z, srov. Bezděd : Bezděz) zase provedená hláskoslovná změna etymologicky oddálila oba členy oné korelace a zmnožila tím vlastně distinktivní znak mezi nimi (7.17). Poněvadž šlo o závažnou kmenoslovnou korelaci, vázanou na rozvíjející se kategorii osobovosti (9.23), bylo ji třeba přebudovat, a to tak, aby v prvém případě (osob. jm. Chrudim : poses. Chrudim) byl formální distinktivní znak dosazen, v druhém případě (Bezděd : Bezděz) zase aby symetrické distinktivní znaky obou členů (-d : -z) byly omezeny na jeden distinktivní znak postačující: oba problémy vyřešilo dosazení nepalatalizující přípony -óv (srov. Chrudim : Chrudimóv, Bezděd : Bezdědóv). Posesíva Chrudim, Bezděz, páň byla přebudována na typ Chrudimóv, Bezdědóv, pánóv a doklady starého typu (na *-jь) se zachovaly jen jako archaismus (dům Páně) nebo jako místní jména (Chrudim, Boleslav, Olomúc, Bezděz, Kněževes aj.). — Jiný příklad zmnožení distinktivních znaků v důsledku předhistorické změny hláskoslovné, které přivodilo záměnu starého lexému jiným v téže korelaci, poskytuje nám stč. slovo rataj: izolováno od svého slovotvorného základu orati v důsledku hláskové změny náslovného or- v ra- bylo ve funkci jména činitelského zastoupeno substantivem oráč (došlo tedy ke korelační přestavbě orati : rataj > orati : oráč) a izolované rataj jako apelativum zaniklo; přežilo jen v podobě místního jména Rataje a v odvozenině ratejna. Na izolaci slova rataj měla ovšem také podíl neproduktivnost přípony -taj, avšak ta sama není postačujícím činitelem zániku slova (srov. dodnes žijící vozataj). — Již z těchto příkladů je patrno, že starý lexém izolovaný hláskoslovnou změnou od svého protějšku (a proto nahrazený ve své korelaci lexémem jiným) podléhá změnám. Vedle zániku (14.11) jsou to především významové posuny (14.12) a formální přiklánění k lexémům jiným (14.13).

(14.11) Zánik starého lexému vytlačeného z korelace novým v důsledku předhistorické změny hláskoslovné jsme již uvedli na několika místech, když jsme sledovali lexikální postupy souvisící s rozvojem nových kategorií gramatického systému. Tak bylo konstatováno v souvislosti s rozvojem systému vidově-časového, že staré vidové dvojice svetnúti : svítati, nasúti : nasypati, naroditi sě : narázěti sě apod. byly přebudovány nahrazením starého svetnúti novým svitnouti, starého naspu novým nasypu, starého narázěti sě novým roditi sě apod. (10.2). Nahrazená slovesa svetnúti, naspu/nasúti, narázěti sě aj. zanikla, a to v důsledku hláskoslovného oddálení od příslušných vidových protějšků: toto oddálení zde způsobily předhistorické změny hláskoslovné, především odumření staré střídy (ablautu) kořenných samohlásek (svьt- : svita-, sъp- : sypa-, rodi- : radi̯a-); v době historické se již takovéto alternace nehodnotí jako alternace slovotvorné, jako spoluformant přípony, nýbrž spíše jako „prvek oslabující