vidově-časového: obdobný vnitrosystémový rozpor mezi jednoduchým distinktivním znakem významovým a složitým znakem formálním u vidových dvojic svetnúti : svítati, nasúti : nasýpati, naroditi sě : narázěti sě apod. neřeší se jejich rozpadem, nýbrž formálním přebudováním – zjednodušením distinktivních znaků formálních (na místě oněch starých vidových dvojic uvedených typů vznikají nové s hláskově nezastřeným vztahem mezi vidovými protějšky, tj. svitnouti : svítati, nasypati : nasýpati, naroditi se : roditi se apod.). V řešení takovéhoto vnitrosystémového rozporu lze vidět motiv celé řady procesů v lexikálním vývoji českého slovesa.

(10.21) Na místa starých vidových dvojic s nehomogenní kořennou strukturou nastupují vidové dvojice s homogenní kořennou strukturou tím, že stará slovesa přebudovávají svou strukturu podle svého vidového protějšku. Vznikají tak (a) nová perfektiva pouhou hláskovou úpravou kořene: např. svitnouti vzniklo ze stč. svetnúti přikloněním k ipf. svítati (srov. ještě stč. když počě svítati OtcB 46b cum illuxisset dies – vidúci tě, jakžto jiej svetne: ta, jež u velkém smutcě byla, již bude jeho zbyla Levšt 150b = nč. jako když jí svitne ‚rozjasní se‘) nebo nasypati ze stč. nasúti, naspu přikloněním k ipf. nasýpati (srov. ještě stč. ktož váží, nasýpá i nalévá HusPostH 126b – prachu jemu v chřiepie nasul GestaB 74a = nasypal GestaM tamtéž), srov. též nč. mávati : mávnouti na místě stč. mávati : manúti. (b) Podobně se zase přebudovávají stará imperfektiva přikloněním k příslušným perfektivům, jako stč. usýpati v usínati vlivem usnúti (srov. ještě stč. mnoho mluviv i usnuch OtcB 140b obdormivi – ješto nikdy neusýpal, … ten spí MatHom 112 = nč. ten, který nikdy neusínal…), ale častěji je takové vyrovnání kořenné struktury obou členů vidové dvojice spojeno s novou sufixací: např. za staré obnávěti vzniká nové ipf. obnovovati přikloněním k pf. obnoviti (srov. stč. obnouiti restaurare GlosŘeh 113a – obnauala bi ora repararet ib. 113b, dial. odnávať BartD 1,239, = obnovovati) nebo na místě stč. vidové dvojice potkati : potýkati máme dnes potkati : potkávati s ipf. novotvarem (srov. ještě stč. když se s ní potkal, prostým pozdraveniem pozdravil, jako i jiní obecní sousedé, kteříž se s ní potýkali HynRozpr 175b); takto podnícené novotvoření příponových imperfektiv zejména na -ovati rozvinulo se i nad potřebu systému, takže mnohé takovéto novotvary vedle přežívajících starých imperfektiv hynou (např. vyhybovati, pokušovati, nalezovati, vznikovati, poražovati aj.). Zde je třeba poznamenat, že mimořádný rozvoj nových imperfektiv na -ovati byl podnícen i úžením ie > í, neboť touto změnou splynula v prézentních tvarech mnohá stará imperfektiva na -ěti se svými perfektivními protějšky na -iti (typ rozlúčiti : rozlúčěti se mění v typ rozloučiti : rozlučovati, viz 15.1). Jeden z faktorů rozvoje imperfektiv na -ávati vidíme zase v pozdější homonymii distributiv typu sesedati a starých imperfektiv typu sesedati (k pf. sesednouti), srov. pf. vojáci sesedali s koní a ipf. když sesedal s koně, spadl; srov. též pf. i ipf. rozprchati se nebo pf. i ipf. převrhati (pes všecko převrhal v kuchyni F. X. Svoboda / PS – převrhá stoly, rozlívá vína Lumír / PS). Takováto homonymie, vzniklá předponovou perfektivizací (10.25), znamenala ovšem vnitrosystémový rozpor (7.14), který se vzhledem k důležitosti obou forem (nové distributivní a staré imperfektivní) neřeší zánikem