7.4) shledáváme u participiálních adjektiv verbálních, jež se významově diferencují podle rodové platnosti své formy: rozvíjejí se verbální adjektiva s formou participií aktivních (na -cí a -lý) s významem aktivním, tj. typy budoucí a minulý, kdežto hynou takováto adjektiva s významem pasívním, např. stč. žádajúcí ‚žádaný, žádoucí‘ (vešken jest žádající BiblOl Ct 5,16 desiderabilis = žáducí BiblPraž), čakajúcí ‚očekávaný‘ (tehdy příde k súdu spasitel čekající ComestC 52a exspectatus), otevřelý ‚otevřený‘ (úraz bez otevřelé rány ŠtítBes 390), nakazilý ‚nakažený‘ apod.; naopak se zase rozvíjejí verbální adjektiva s formou participií pasívních (na -tý a -ný) a významem pasívním, tj. typy nadutý, litý a umazaný, tepaný, kdežto hynou takováto adjektiva s významem aktivním, např. stč. minutý ‚minulý‘ (to již mimo se pusť jako minutú zimu TkadlMuz 276), zahynutý ‚zahynulý‘ (bylo těžko … nalézti zahynutého ChelčPost 281a), tlučený ‚tlukoucí‘ (tlučenému otevrú EvVíd L 11,10 pulsanti = tlukúciemu otevřieno bude EvZimn), oklamaný ‚klamoucí, klamavý‘ (podle zprávy oklamané má za to ChelčPost 28a) apod. — Takovýmto vývojem byla tedy vytlačena z užívání početná skupina adjektiv, jejichž rodový význam byl v rozporu s významem formy zařazené do gramatického systému rodově vyhraněných participií. Přežitky někdejší rodové nevyhraněnosti tohoto typu jsou v soudobém jazyce poměrně vzácné a není snadné rozlišit mezi nimi výrazy původní a druhotné (srov. žádoucí ‚žádaný, lákavý‘, opilý, nemodlený, odpočinutý aj.). Novotvary toho druhu rozvinula některá nářečí.

(11) Také v oblasti syntaktických konstrukcí českého jazyka došlo k významným procesům, které se jako základní procesy gramatického vývoje projevují jistými kategoriálními změnami slovní zásoby. V oblasti syntaktických konstrukcí členských byly takovými společnými jmenovateli různých změn úpadek konstrukcí participiálních (11.1) a diferenciace syntaktické a lexikálně sémantické úlohy pádů (11.2), v oblasti syntaktických konstrukcí větných především vývoj k těsnějšímu sepětí vět a rozvoj hypotaxe (11.3).

(11.1) Úpadek starých participiálních konstrukcí je příkladem syntaktického vývoje zřejmě spojeného s vývojem morfologickým. Jak známo, většinu stč. participiálních konstrukcí tvořila participia prézentní aktivní (typy žena plačúci poběže, budu nesa, nepřěsta cěstuje, neviem co čině, zříš sě stojě, vizu tě ležiec, obykati postiec sě aj.), tj. vlastně jmenné tvary adjektiv se složitým skloňováním: na pozadí vyrovnaného paradigmatu jmenných tvarů o-kmenových (typu běl, lvóv) jevil se v paradigmatu těchto participií vnitrosystémový rozpor mezi konsonantickými tvary pádů přímých a jo-kmenovými tvary pádů nepřímých (7.17), a tento rozpor se řešil již v době předhistorické rozpadem paradigmatu; přežívající participia jako izolované tvary (neparadigmatické) pak ovšem podléhají úpadku. K tomuto úpadku jmenných tvarů participia nt-ového zachovaných v jistých konstrukcích pojí se řada vývojových postupů v slovní zásobě.

(11.11) Úpadek postihl především nepřímé pády préz. participií aktivních, jako tomu bylo i u jiných jmenných tvarů měkkého sklonění (srov.