i volně neutrální). Ve vědomí se odpovídající rozdíl mezi mentálními obsahy neexpresívními a expresívními projevuje rozdílem v asociacích: expresívní obsahy v našem vědomí nemají asociativní vazby, které jsou obvyklé u obsahů neexpresívních (viz 24.1), a jejich neobvyklé asociativní spoje tvoří tak psychickou základnu pro dotváření neobvyklých, výjimečných korelací jazykových; z jiného hlediska lze tu vidět „schopnost jazykového výrazu evokovat jiné výrazy asociačním skokem přes jejich vnitřní sémantickou strukturu“ (U. Weinreich, Lexicographic Definition 29). O výjimečných korelacích kmenoslovných byla např. řeč v souvislosti s vyhrazováním a-kmenů a ja-kmenů pro tvoření substantiv ženského rodu (9.13 A): naznačili jsme si, že korelace činnosti a jejího činitele mužského rodu ve výjimečné podobě a-kmenové (typ lapati : lapačka / lapka) byla a je produktivní, pokud jde o maskulina citově zabarvená. O neobvyklé korelaci lexikálně sémantické zase byla zmínka v předchozím odstavci (24.1): zatímco název nástroje tvoří běžné, obvyklé lexikálně sémantické korelace se shodným názvem předmětů nebo i abstraktních jevů nějak podobných (např. jehla ‚drobný nástroj k šití‘ : jehla ‚jehlice‘), může být také členem neobvyklé korelace spolu s emocionálním pojmenováním uživatele onoho nástroje (jehlička ‚malá jehla‘ : jehlička přezdívka krejčímu). Jiné druhy lexikálních korelací tedy vznikají působením asociativních spojů mezi mentálními obsahy pojmovými a vůbec neexpresívními, tj. – stručně řečeno – působením asociativních spojů neexpresívních (25), a jiné druhy lexikálních korelací zase vznikají působením asociativních spojů expresívních (tj. mezi mentálním obsahem neexpresívním a expresívním, 26).

(24.3) Změna kvantitativního poměru mezi lexikálně významovými jednotkami citově zabarvenými a citově neutrálními, intelektuálními, souvisí pak s dalším psychickým činitelem vývoje slovní zásoby, totiž s vývojem myšlení: „V pradávných epochách jazykového vývoje měla velký podíl v jazykovém vyjadřování i složka citová; reliktem toho je větší míra citoslovcí a citových partikulí a zejména pravděpodobný citoslovečný původ mnoha mluvnických slov (hlavně spojek). Ale časem se stalo vyjadřování citů v jazykových projevech, zejména silně intelektualizovaných, jevem vedlejším a většinou jen doprovodným.“ Vzhledem k těsnému vztahu „mezi rovinou pojmových významů jazykového systému a poznávacími formami odrazu“ (24.2) je pochopitelné, že rozvoj poznání se projevuje ve vývoji slovní zásoby množením lexémů s dominantní pojmovou složkou významu (3.23) a lexémů ryze intelektuálních, jako jsou termíny (3.22). Příslušným lexikálním vývojovým postupům intelektualizačním věnujeme ovšem zvláštní kapitolu (27).

(25) Psychický činitel patří k nejzávažnějším činitelům významotvorným, neboť kvalita každé významové jednotky závisí na tom, jak je ve vědomí uživatelů jazyka příslušný odraz skutečnosti zpracován (3.2) a s čím je asociován