asociován (24.1, 24.2). Proto také psychický činitel ovlivňuje vývoj lexikálně významových jednotek, ba i jejich vznik. Vyvine-li se v souvislosti s rozvojem poznání mimojazykové skutečnosti předpoklad k vyjádření nového pojmu, je zpravidla východisko tohoto pojmenování určeno nejtěsněji asociovanými pojmy starými. Tak např. s rozvojem hokeje v našich zemích vyvstala potřeba pojmenovat příslušné sportovní náčiní: těsná asociativní vazba hlavního příslušného nástroje s onou sportovní činností, zvanou od původu hokej, vyvolala k životu pojmenování hokejka (šlo tedy o dotvoření kmenoslovné korelace činnosti a nástroje k ní určeného); těsná asociační vazba tohoto nástroje s běžným předmětem podobným, zvaným hůl, vedla zase k použití toho slova v novém významu speciálním – hůl ‚hokejka‘ (šlo o dotvoření lexikálně sémantické korelace předmětů vnějškově podobných, srov. uvedenou již korelaci jehla ‚drobný nástroj k šití‘ : jehla ‚jehlice‘, 24.1). Podobné případy dotváření lexikálních korelací lze tedy hodnotit jako lexikální vývojové postupy ve směru působení asociativních spojů neexpresívních. Jak již bylo naznačeno (24.1 a 24.2), takovéto dotváření lexikálně významových jednotek neexpresívních se zakládá na asociativních spojích nejběžnějších, nejčastěji se vyskytujících, a tedy nejpevnějších. Ve slovní zásobě těmto běžným, neexpresívním asociativním vazbám odpovídají jisté korelace kmenoslovné a lexikálně sémantické. V systému kmenoslovném jsou to – vedle dvojic lexémů synonymních, antonymních (vysoký : hluboký) a souřadných (oslepiti : ohlušiti) – různé korelace typů slepý : oslepiti, oslepiti : oslepnouti, odpadnouti : odpadlík, učitel : učitelka (viz 17.2 a 18.3); připomeňme, že v terminologii soudobé nauky o tvoření slov sem patří korelace onomaziologických příznaků a příslušných onomaziologických kategorií, jako jsou v češtině korelace vlastnosti a nositele vlastnosti (široký : širočina), děje a nositele děje (stojí : stojan), činnosti a agentu činnosti (učiti : učitel), činnosti a prostředku činnosti (rýpati : rýpadlo), činnosti a patientu činnosti (trestati : trestanec), děje a výsledku děje (vytisknouti : výtisk, odpadnouti : odpadlík), předmětu a agentu aktivního působení na tento předmět (kámen : kameník), objektu a činitele působícího v onom objektu (lom : lomař), korelace substancí navzájem vnějškově podobných (vlk : vlčák), korelace předmětu a jejího vlastníka (statek : statkář), místa a osoby k němu příslušné (vesnice : vesničan), substance a jiné substance z ní pocházející (král : kralevic), substance a výrobku z ní (med : medovina), korelace jevu a substance tímto jevem se vyznačující (vous : vousáč), korelace předmětu a substance jemu sloužící, proň určené (vůz : vozovka) aj. V systému lexikálně sémantickém zase odpovídají běžným, neexpresívním asociativním spojům – vedle dvojic lexémů synonymních, antonymních (bílý : černý) a souřadných (černěti : tmavnouti) – různé korelace lexikálně sémantické, jako liška ‚šelma našich lesů‘ : liška ‚liščí kožešina‘ (tj. korelace substance a výrobku z ní), jehla ‚drobný nástroj k šití‘ : jehla ‚jehlice‘ (tj. korelace substancí navzájem vnějškově, tvarem podobných) aj. (24, 24.1); připomeňme, že tu jde o korelace vznikající běžnými významovými posuny, jako je specializace, úžení významu (např. konec ‚kraj, kde něco začíná nebo přestává‘ : konec ‚končení, přestání‘), generalizace, rozšiřování významu (česati ‚hřebenem trhati brusinky, jahody‘ : česati ‚sklízet ovoce‘), konkretizace (hlídka