začne užívat jako výraz činnosti tímto nástrojem konané, srov. netěšila ji jehla ani domácí práce ‚šití‘ Krásnohorská / PS, nebo jméno předmětu počne označovat jiný předmět tvarem podobný, srov. jehla ‚drobný nástroj k šití‘ a jehla ‚jehlice, zvl. ozdobná‘, např. vytáhnout z klobouku jehlu Šimáček / PS). Z toho je patrno, že asociativní spoje mezi obsahy našeho vědomí jsou psychickou základnou dotváření jazykových korelací kmenoslovných (jako jehla : jehlovitý) a lexikálně sémantických (jako jehla ‚drobný nástroj k šití‘ : jehla ‚jehlice‘). O dotváření korelací kmenoslovných již byla řeč (18.3), o dotváření korelací lexikálně sémantických pojednáme níže (25). Ovšem ještě dříve bude třeba věnovat pozornost psychickému faktoru, který umožňuje, že i asociativní spoje nepevné, okrajové (jako např. mezi nástrojem a uživatelem nástroje) mohou být jazykově ztvárněny v korelaci lexikálně sémantické (srov. třeba deminutivum jehlička a humornou přezdívku krejčímu jehlička, např. tys jí (krve) vylil, ty jehličko! Jirásek / PS).

(24.2) Z uvedených výkladů vyplývá, že existuje přímá souvislost mezi významovými jednotkami usouvztažněnými v lexikálně sémantickém systému na straně jedné a navzájem asociovanými obsahy našeho vědomí (formami odrazu skutečnosti) na straně druhé. Jak ukazuje studium jazyka a myšlení, „medzi rovinou pojmových významov jazykového systému a poznávacími formami odrazu treba predpokladať veľmi tesné, akoby krátké spojenie (v neurologickom zmysle).“ Ovšem lexikální významy nejsou jen pojmové (3) a obsahy vědomí, formy odrazu skutečnosti, nejsou jen poznávací: „… sú dva druhy foriem odrazu: objektné, poznávacie (zmyslové obrazy, pojmy, myšlienky) a subjektné (orientačné, normatívne a expresívne) … Jazyk nebol utvorený ako nástroj poznania, ale ako nástroj komunikácie rozličných (i subjektných) foriem vedomého subjektívneho odrazu objektívnej skutočnosti, akými sú napr. pocity, predstavy fantázie, orientačné postoje, city, vôľa.“ (Tamtéž 150.) Vzhledem k těsnému spojení lexikálně významových jednotek jazyka s formami odrazu skutečnosti ve vědomí se projevuje onen rozdíl mezi mentálními obsahy pojmovými (poznávacími) a nepojmovými (citovými a volními) také příslušným rozdílem v rovině jazykových významů: v systému lexikálně sémantickém je to rozdíl mezi významy „pojmovými“ a „nepojmovými expresívními“; krajní protiklad takového jazykově ztvárněného obsahu pojmového (poznávacího) a obsahu nepojmového expresívního představuje zde lexikální význam termínu a lexikální význam citoslovce. Ovšem mezi těmito krajními póly se rozprostírá většinová oblast lexikálních významů, které nejsou ani výlučně „pojmové“, ani výlučně „nepojmové expresívní“: ty pak rozlišujeme podle toho, jsou-li také spojeny s odstínem významu „nepojmově expresívního“ (s odstínem citovým či volním) nebo ne, na dvě hlavní skupiny — na významy expresívní (citově nebo volně zabarvené) a neexpresívní (citově