významových kategorií a korelací zasahují faktory jazykové (např. morfologizace vztahu mezi jednotkami téže lexikálně sémantické kategorie, srov. liška ‚liščí kožešina‘ > liščina, bobr ‚bobří kožešina‘ > bobřina, kuna ‚kuní kožešina‘ > kunina…), jde o vývojové postupy, o kterých již byla řeč (I, viz např. dotváření korelace liška : liščina, srov. 18.3). Pokud do lexikálně sémantického systému zasahují činitelé mimojazykoví, dochází k změnám, o nichž bude pojednáno v oddíle následujícím (III). Nyní je tedy na místě věnovat pozornost těm vývojovým postupům v české slovní zásobě, které souvisí se zásahem psychických činitelů do jejího lexikálně sémantického systému. Dříve však ještě stručně pojednejme o oněch psychických činitelích (24).
(24) Psychické faktory lexikálního vývoje, ať již působící ve směru upevňování vztahů uvnitř lexikálně sémantického systému nebo ve směru rozšiřování sítě těchto vztahů, vidíme jednak v síle asociativních spojů mezi jednotlivými obsahy našeho vědomí (24.1), jednak v rozdílu mezi mentálními obsahy neexpresívními a expresívními (24.2) a konečně ve vývoji myšlení (24.3).
(24.1) Jak již bylo naznačeno (3.2), zpracování označované skutečnosti ve vědomí uživatelů jazyka je činitelem, který pomáhá význam lexikálních jednotek konstituovat (psychický činitel významotvorný), a má tedy také svůj podíl na tom, že se tento význam mění. Důležitý podíl na lexikálně sémantických změnách vidíme v tom, že pojmy a zobecněné představy počitků, na nichž se zakládají lexikální významy (pozn. 27), netkví v našem vědomí osamoceně, izolovaně, nýbrž jsou asociovány s jinými takovými obsahy vědomí na základě asociativních spojů odpovídajících uvedeným vztahům lexikálně sémantickým (23): síla těchto asociativních spojů, prokázaná asociačními testy, je tím činitelem, který při vhodných podmínkách jazykových a mimojazykových rozhoduje o volbě východiska pro nové slovo, o směru významových posunů slova starého, o cíli přiklonění slova aj. Tak např. vyslalo-li na podnětové slovo jehla z tisíce pokusných osob 160 osob odpověď nit, 158 špendlík, 152 ostrý, 135 šít, 107 šití, 53 ocel, … 1 zlomený, 1 krejčí atd., je jasně patrné, které asociativní spoje jsou zde nejpevnější, a mohou se proto uplatňovat v lexikálně vývojových postupech: především je to vazba mezi jednotkami antonymními (jehla : nit), dále vazba mezi jednotkami souřadnými (jehla : špendlík), potom mezi vlastností a nositelem vlastnosti (ostrý : jehla), mezi činností a nástrojem činnosti (šít, šití : jehla) aj., v poslední řadě pak mezi takovými jednotkami, jako je nástroj a uživatel nástroje (jehla : krejčí). Ve vývoji slovní zásoby se dynamická síla takových asociativních spojů ovšem projevuje především tím, že při vzniku nových výrazů pro obsahy vědomí se uplatňují staré výrazy pojmů a zobecněných představ asociovaných s oněmi obsahy: starý výraz asociovaného obsahu je buď slovotvorným východiskem nového lexému (např. jméno vlastnosti se tvoří ze jména nositele vlastnosti: jehla → jehlovitý ‚ostrý, pichlavý, pronikavý‘, srov. jehlovitý pohled padl na mě Machar / PS), nebo je východiskem pouze sémantickým, tj. jeho nezměněná forma se začne užívat v posunutém významu (např. jméno nástroje se
