neb kádí, čberóv, věder neb láhví HusPostH 17a), substantivum lahvicě se napořád vyskytuje v stč. památkách od nejstarších dob; např. sto lahvic olejě na místě lat. centum cados olei L 16,6 mají už nejstarší texty biblické (EvZimn, BiblDrážď aj.), a o rozšíření tohoto slova svědčí jeho užití v platnosti různých lat. ekvivalentů: srov. naplní lahvici vody OtcB 54b lagoenam, čemu toliko lahvic neseš tamtéž 65a vascula, učinich z těch kož jako dvě lahvici tamtéž 145b utres, bachos lahvice SSL K 27329a, urnas lahvic vel čbánóv VýklKruml 260a. Příznačný je zde i významový poměr mezi oběma slovy: zatímco slovo lahvicě označuje nádoby velké i malé (srov. ještě všeliká lahvicě naplňena bude vínem Pror Jr 13,12 laguncula), slovo láhev v průkazném neslovníkovém dokladu z Husovy postily (kádí, čberóv, věder neb láhví viz výše) označuje zjevně nádobu velkou; všimněme si, že láhev je zde synonymem těchto slov na příslušném místě evangelia (J 2,6: lapidae hydriae sex): střězuov EvVíd, špýchóv EvZimn, hrncóv EvOl, štúdví BiblPad, BiblPraž aj. Svědčí to tedy o tom, že pozdním vznikem slova láhev byla dotvořena korelace lahvicě (zdrobnělina) : láhev (nezdrobnělina).
(21) Zpětné postupy syntakticko - morfologické. — Jak známo, základní postupy morfologické (derivační) v češtině převládají nad základními postupy syntakticko-morfologickými. Totéž lze říci i o příslušných postupech zpětných: zpětné postupy syntakticko-morfologické nezasahují zde tak hluboce do vývoje kmenoslovného systému jako zpětné postupy derivační; už proto ne, že neslouží k dotváření dominantní korelace českého slovesa, jako je tomu u vidové deprefixace. Zahrnují-li syntakticko-morfologické postupy (a) skládání slov (kompozici), (b) substantivizaci adjektiv a (c) změnu slovního tvaru v samostatné slovo (adverbializaci), byly by odpovídajícími postupy zpětnými (a) dekompozice, (b) adjektivizace substantiv a (c) změny jako deadverbializace, tj. změna lexikalizovaného tvaru nebo lexikalizovaného souboru tvarů v tvar či soubor tvarů slova s úplným paradigmatem (opak postupů 2.21ab). Podstatnější podíl na dotváření korelací nebo paradigmat mají však podle našeho mínění pouze některé dílčí zpětné postupy typu (a) a (c): z dekompozice pouze tzv. dereflexivace (21.1), jinak o dekompozici viz 20.1, a z procesů dotvářejících paradigmata pouze deadverbializace (21.2) a depluralizace (21.3).
(21.1) Náležitým zpětným postupem ke kompozici, tj. k tvoření nového slova složením slov starých, bylo by osamostatnění komponentu starého kompozita. I s takovou dekompozicí se setkáváme, ovšem v okrajové oblasti tvoření familiárních jmen osobních (Jaroslávek → Slávek, Svatoplúček → Plúček apod.). Vznik závažné kmenoslovné korelace cestou dekompozice vidíme zatím jen v tvoření nových tranzitiv rozkladem intranzitiv reflexívních, tj. odsunutím jejich reflexívního komponentu sě. O opačném postupu, o reflexivaci tranzitiv (vařiti něco → vařiti sě) již byla řeč (10.32). Zde je na místě věnovat zase pozornost příslušnému postupu zpětnému – dereflexivaci intranzitiv (kouřiti se → kouřiti dýmku, smeknouti se → smeknouti klobouk). Rozklad reflexívních intranzitiv typu smeknúti sě na tranzitiva typu smeknúti něco lze právem považovat za dekompozici, neboť záměna reflexívního komponentu sě nereflexívním objektem předpokládá přehodnocení původního znaku intranzitivnosti na objektový akuzativ reflexívního
